Tomáš Císařovský vstoupil na českou uměleckou scénu v polovině osmdesátých let jako ryzí malíř. V té době se účastnil neoficiálních studentských výstavních Konfrontací s prezentací maleb blízkých italské transavantgardě, která v té době ovlivnila mladou nastupující generaci svým spontánním a čistě výtvarným způsobem tvorby. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let pak Císařovský směřoval společně s okruhem autorů kolem skupiny Tvrdohlaví k postmodernímu projevu. Z tohoto období pochází známý cyklus maleb s názvem Z deníku dědy legionáře, spojující osobní rodinný příběh s kolektivní historií určitého výseku české historie. Prolínání osobních motivů s obecnějšími tématy české společnosti, její historie, identity a přerodu na pozadí převratných dějinných událostí se staly pro malbu Tomáše Císařovského příznačné i pro další období. Na začátku devadesátých let společně s postmoderní orientací se u Císařovského projevil způsob výtvarného projevu, který je pro jeho další tvorbu příznačný. Velký důraz klade autor na zvolenou barevnou škálu obrazů, které mají harmonický nebo naopak kontrastní charakter a jsou zároveň nositeli významového a symbolického sdělení obrazu. Technika olejomalby, doplněná v dalších letech rozmývanou akvarelovou malbou, klade do popředí figurální výjevy levitujících postav v prázdném abstraktním a plně malířském prostoru. Hladká iluzivní malba obsahuje současně napětí mezi skutečností a jejími symbolickými významy. Gesta rukou, těl i tváří lidských protagonistů nesou důležitá sdělení, která jsou patrnější a zjevnější díky absenci jakéhokoliv prostředí, která by jejich významy narušovala a zakrývala. V tomto duchu vznikala již série maleb s názvem Budování kapitalismu v Čechách v letech 1992–1993, která reaguje hravou formou na soudobou politickou a společenskou situaci počátku devadesátých let. Nabízený obraz s názvem Kolmost z roku 1993 tvoří pandán s obrazem Šířka ze stejného roku. V obou se objevuje postava mladého muže v lehce nepadnoucím obleku, soudobého začínajícího podnikatele, který se chopil příležitosti budovat a vytvářet novou kapitalistickou společnost založenou na individuálním úspěchu jednotlivce. Příležitost pro seberealizaci a vytváření kapitálu nezachycuje Císařovský kriticky, nicméně určitý humor a ironie jsou v obrazech zprostředkovány zvětšenými kostkami lega, které se stávají stavebními kameny a mírou dosažených zisků. Princip dětské hry v rukou dospělých přestává být nezávaznou stavbou z kostek, její stabilita může být stejně tak nejistá. Budování kapitalismu je zde úkolem vystaveným jako pokusomyl, jehož cestu je potřeba vyzkoušet bez předchozí zkušenosti. Je však naše společnost na tuto cestu připravena a podaří se ji vystavět správným způsobem? Tomáš Císařovský studoval v letech 1983–1988 pražskou Akademii výtvarných umění pod vedením Arnošta Paderlíka. Od roku 1984 se účastnil studenstkých neoficiálních výstav Konfrontací, které přinesly do českého prostředí zájem o soudobou evropskou neoexpresivní malbu. V devadesátých letech se stal kmenovým autorem pražské galerie MXM, která zastupovala mladou malířskou generaci a prezentovala postmoderní tvorbu. Od devadesátých let Císařovský pravidelně vystavuje na samostatných i skupinových výstavách v českých i světových galeriích. Jeho dílo je zastoupeno ve významných institucionálních i soukromých sbírkách.