sign. PD JAN MERTA 1990–3, na rubu plátna JAN MERTA „LÍMEC“ 1990–93, 160,5 × 140,5 cm, olej, plátno; Lit.: Katalog Jan Merta, Obrazy 1987–1993, GHMP, 1993.; Vystaveno: GHMP, 21. 9. – 30. 10. 1993.; Provenience: dílo pochází z významné sbírky rakouského majitele.

Jan Merta vnímá malbu jako proces vznikání a zanikání. Zajímá ho jak její průběh, tak samotný výsledek, který zároveň prozrazuje mnohé o jejím zrodu. Jak sám říká, „proces si nevymýšlím, děje se sám od sebe. Je krajně překvapivý a současně samozřejmý. Malování obrazu ovlivňují různé okolnosti. Záleží například na tom, jak jsou umělec a později vnímatel naladěni.“ Působení autorových obrazů je jímavé, někdy melancholické, někdy i romantické, nikoli však lyrické. Malířovými slovy: „Drze prohlašuji, že mé malby jsou sebevědomé a v poslední době nekompromisní. Mluví. A když ne, tak alespoň brblají. Když se dostanou ven z ateliéru, vždy mě překvapí. Jsou pak jako živé bytosti.“ Vývojově byl pro Mertu zásadní v polovině 80. let 20. století odklon od mimetického přepisu vnější reality a jeho nahrazení reprezentací osobní umělecké výpovědi. Tato osobitost se manifestuje různými způsoby: jako osobní ikonografie či symbolika, pocit, myšlenkový a symbolický obsah. Obraz „Límec“ lze v dnešní době považovat za sběratelsky velmi vzácné dílo, jež přísluší ke stěžejním autorovým pracím 1. poloviny 20. let, k cyklu, v němž autor laboroval s tématem oděvu, resp. jeho detailu, a v němž uvedl své stěžejní téma vidění celku světa v konkrétní věci, její mentální neodbytné představě. Mertovi nikdy nebyl lhostejný námět, s nímž pracuje. Jeho tematizace je výsledkem mnohostranných úvah. Na počátku 90. let nahradily předměty brané do rukou v jeho tvorbě oděvy či jejich doplňky. Na předloženém obraze tak typicky není přítomno tělo, ale zbyla z něj pouze jakási paměť dotyku, odlitek tělesné „stopy“. Významnou roli zde hraje i výrazné monochromní pozadí v kontrastní červeni, která podtrhuje a umocňuje vizuální charakter vzpomínky.