sign. na rubu tužkou PD Vladimíra Sedláková, 63 × 48,4 cm, kombinovaná technika, na rubu dole rukou autora VLADIMÍRA SEDLÁKOVÁ Z CYKLU „STRUKTURY A DRSNOSTI“, KOMBINOVANÁ TECHNIKA, 1994

Na počátku cesty Vladimíry Sedlákové stála výjimečná citlivost k znakům průmyslové civilizace a k infrastruktuře techniky (technické výkresy, grafy). Jednotlivé formální prvky – rýsované a šrafované plochy, prostorovost, pohyb, využití čísel a písmen – autorka umocňovala ve svých „fiktivně reálných“ sériích. Z reality konceptu, plánu, je integrovala do nové alternativní struktury otevřeného obsahu – řetězení variací. Tvary – znaky ztrácejí původní smysl a funkci, vytvářejí dynamický plán ideální estetické hodnoty. V nejnovějších sériích se Vladimíra Sedláková věnuje maximálnímu oproštění tvaru, redukci, která získává potřebnou hloubku a rozměr právě díky seriální kombinatorice. Výsledek překvapuje zvláštní hédonickou libostí tvarů a barev v prostoru a jakoby bezděky vzniklou poetičností. Rytmizace a opakování vytváří „figury“, vzory, které vedou dialog mezi otevřeným a uzavřeným, statickým a hybným, podstatou a ozdobou, barvou a nebarvou. Slyšíme tu echo snah o spojení konstrukce a poezie, snah drahých české avantgardě. Poznáváme také novější úsilí „vidět a myslet zároveň“ a minimalistický manévr k zprůhlednění a odhmotnění formy. Vzniká velký prostor k novým výbojům. Důsledná práce s geometrickými prvky se zřejmým důrazem na ryze výtvarné vztahy v ploše obrazu dovolovala zařadit autorčinu tvorbu do sféry konstruktivního umění, elementy, které vyvozovala z technických sfér, dokonce její díla vizuálně přibližovaly k intuitivně pracujícím klasickým konstruktivistům, známým z meziválečných avantgard; zřetelný vztah ke světu techniky a především jeho dvojrozměrného zobrazení zaručoval umělkyni nezaměnitelnost a původnost.