ve výřezu 48 × 65 cm, olej, plátno, rám

 Jednou z naprosto klíčových postav zrodu naší moderní výtvarné kultury byl nepochybně Miloš Jiránek, Hynaisův žák na pražské Akademii, velice vzdělaný literát a kritik, bystrý zprostředkovatel zahraničních styků ve Spolku výtvarných umělců Mánes a neúnavný organizátor výstav, které dnes řadíme mezi legendární mezníky novodobé kultury. Jiránkovy malby nebývaly přijímány bezvýhradně, avšak vícegenerační odstup a zejména letité, zanícené a zodpovědné úsilí akademika Jiřího Kotalíka, několikero Jiránkových poválečných výstav a kritické zhodnocení jeho zásadních výtvarných počinů – vzpomeňme alespoň unikátní Sprchy v pražském Sokole – zajistily tomuto předčasně zemřelému, nadanému umělci trvalé místo v dějinách českého výtvarnictví. Jiránek vnímal citlivě podněty západních malířů, zejména francouzských, ale i britských či amerických. Obdivoval Jamese Mc Neilla Whistlera, jehož vliv můžeme spatřovat ve ztišených záběrech z interiérů, kde ženská postava spoluutváří obsah intimního sdělení. Měl v oblibě i impresionisty, jejich náměty z procházek do volné krajiny. Po roce 1905 bydlel v tzv. Lumbeho zahradách Pražského hradu a tak řada námětů je z blízkosti Jeleního příkopu a parkových zákoutí poblíž. Ve zde posuzovaném a příznačně neznačeném obraze (Jiránek většinu svých plenérových maleb nesignoval) odkazuje zjednodušené pojetí krajinářského plenéru na moderní francouzské pojetí malby, s volnějším traktamentem štětcového staccata a v opojné plavé barevnosti. Koloristická chutnost a přitom jistá zastřenost plných odstínů je charakteristickým znakem této pro Jiránka typické oboustranné malby. Čistě malířské provedení a štětcový rukopis odpovídají nejvíce některým plenérům z let 1906–1908.

Miloš Jiránek se narodil 19. listopadu 1875 v Lužci nad Vltavou. Byl český malíř, výtvarný kritik, literát a překladatel. Pseudonym, který používal, byl Václav Zedník. Jeho malířské dílo bylo ovlivněno impresionismem.

Jiránek studoval na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity a později na pražské Akademii výtvarných umění, kde se učil od roku 1895 do 1899, nejprve u Maxmiliána Pirnera a později u Vojtěcha Hynaise. Během studií se stal členem SVU Mánes a začal přispívat do časopisu Volné směry.

V roce 1900 cestoval do Mnichova, Benátek, Terstu a na Světovou výstavu do Paříže, kde se setkal s významnými umělci jako Auguste Rodin a Edvard Munch. Jiránek se podílel na zrealizování výstav těchto umělců v Praze v letech 1902 a 1905.

Po roce 1905 se věnoval tvorbě na Slovensku a seznámil se s Antonínou Zedníkovou, s níž se později oženil. Jeho dílo zahrnuje i netradiční pohledy na Pražský hrad, a mezi nejslavnější obrazy patří "Sprchy v pražském Sokole" (1901–1903) a "Pískaři" (1910). V roce 1910 měl svou první samostatnou výstavu v Topičově salonu. O rok později, na sklonku podzimu, Miloš Jiránek zemřel na tuberkulózní zánět mozkových blan ve věku 35 let. Pochován byl na Olšanských hřbitovech v Praze.

Zemřel 2. listopadu 1911 v Praze