sign. na rubu plátna JAN MERTA SCHRÁNKA 1986, 100 × 135 cm, olej, plátno

Přiložen odborný znalecký posudek PhDr. Rei Michalové.

Vystaveno: Luz y espiritu / Light and spirit, Pabellón de las Artes, Sevilla, Espaňa, Pavilion of Art, Sevilla, Spain, 12. 5. - 2. 6. 1992; Šedá cihla 35/1992, Galerie Zámek Klenová, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy. Lit.: Luz y espiritu / Light and spirit (katalog výstavy), Ministerstvo kultury ČR, 1992 (reprodukováno). Šedá cihla, 35/1992 (katalog výstavy), Galerie Klatovy/Klenová a Jednorožec, 1992 (reprodukováno).

Provenience: dílo pochází z významné rakouské sbírky.. Marek Pokorný již před lety napsal: „Chceme-li žijícího klasika typu Jana Preislera, Josefa Šímy, Josefa Čapka, Jana Zrzavého, Hany Wichterlové či Adrieny Šimotové, Václava Boštíka a Zdeňka Sýkory, tady ho máme.“ Malíř Jan Merta se narodil roku 1952 v Šumperku v rodině evangelického faráře. Rané dětství až do 30. let strávil v Liberci, poté v Ústí nad Labem, kde jej malíř a pedagog Jan Daniel Smetana uvedl do světa moderního umění. V letech 1968–1972 studoval v Praze na Střední odborné škole výtvarné Václava Hollara. Po maturitě se několikrát pokoušel o přijetí na Akademii výtvarných umění, ovšem vzhledem ke svému kádrovému profilu v době normalizace neuspěl. Následně prošel různými zaměstnáními, živil se jako provozní technik podniku bytového hospodářství, pracoval jako vrátný v Národní galerii, hlídač a uklízeč. Maloval spíše svátečně. Na Akademii výtvarných umění byl přijat až po deseti letech, v roce 1981. Studoval v ateliérech grafika a malíře Oldřicha Oplta a malíře a typografa Jiřího Ptáčka. Studium dokončil v roce 1987. Jestliže měl tehdy možnost věnovat se restaurátorské práci, rozhodl se pro dráhu umělce na volné noze, což se po sametové revoluci ukázalo být správnou volbou. Jan Merta sám tvrdí, že jeho malířský projev dostal autentický směr v polovině 80. let 20. stol, kdy na Akademii zažil první kontroverze s profesorským sborem. Zásadní průlom znamenalo pro Mertu jeho zařazení na přelomovou a jistým způsobem bilanční výstavu „Popis jednoho zápasu“ roku 1989Malba Jana Merty je velmi výlučná a individuální, rozkročená mezi obhajobou tradiční malby a úvahami o hranicích umění. Mertovy obrazy, kdy na některých pracuje i několik let, mají své vlastní, intimní důvody – promítá se do nich vše, co prožil, s kým se setkal, na co vzpomíná, o čem přemýšlí. Jeho dílo osciluje mezi minulostí, přítomností i nepřítomností se silnou vazbou na osobní prožitek. Zásadní jsou pro něj i pro diváky názvy jeho obrazů, jsou součástí díla, které svým způsobem dotvářejí. Názvy obrazů vznikají s autorovou prvotní představou, výchozím nápadem, nebo se s ním proměňují v době tvoření. Mertovo tiché, klidné, nepatetické a maximálně sugestivní dílo asociuje pojmy jako transcendence, bezčasovost, magie. Malíř se pohybuje v jakémsi meziprostoru mezi abstrakcí a realitou – i když se na jeho plátnech setkáme s konkrétními předměty (límec, dům, zvíře, skála, rouška, houba apod.), není to v příběhové, narativní rovině, ale v rovině tajemné, hned snadno neproniknutelné, jako by obrazová plocha byla skutečně hlubším prostorem, do něhož divák může svou myslí vejít. Předložené dílo „Schránka“ představuje sběratelsky exkluzivní dílo z autorova přelomového a zásadního období poloviny 80. let 20. stol, kdy se malíř odklonil od mimetického přepisu vnější reality a nahradil ho reprezentací osobní umělecké výpovědi.. Cílem Mertových prvních závažných obrazů, k nimž „Schránka“ patří, bylo výrazné formální zjednodušení, ovlivňující jak volbu námětů, tak jejich vztah k ploše. Jak uvedl Karel Srp, „již v úvodních Schránkách z let 1986–87 si autor ustálil hlavní přístupy k obrazu, u kterých setrvá do současnosti: na jedné straně je lze charakterizovat jako pohyb na mezi zobrazení, určující stupeň zpředmětnitelnosti, na druhé straně jako významové napětí přecházející mezi věcným a symbolickým zpodobením“. Jan Merta si nalezl maximálně redukovanou výtvarnou formu pracující s umístěním jednoho krajně abstrahovaného předmětu na monochromní pozadí. Volba tohoto předmětu, vyvázaného z jakýchkoli vnějších souvislostí, je determinována jak jeho osobními sklony k střídmosti a oproštěnosti, tak snahou o zachycení podstatného. „Schránka“ zachycuje kontrast mezi vnějším a vnitřním. Zatímco vnější „obal“ jímky je malířsky klidný, přesto přitahuje zářivou žlutí pozornost k nitru, jádru, vnitřnímu obsahu. V něm, jak autor zdůraznil také rukopisně, probíhají určité „děje“, což podtrhuje i aperspektivní naklopení, kterým se objekt „rozevírá“ do plochy a ke zraku diváka. Obraz „Schránka“ je Mertovým dílem špičkové kvality, jež zachycuje dichotomii vnějšího a vnitřního a má v sobě až sakrální vznešenostNabízený obraz „Schránka“ je nezpochybnitelně autentickým, galerijně významným a filozoficky neobyčejně silným dílem Jana Merty, celoevropsky uznávaného českého výtvarníka z generace 80. let 20. stol. Na začátku své tvůrčí dráhy se účastnil neoficiálních „Konfrontací“ a zásadních vystoupení postmoderní generace, od té doby vystavuje doma i v zahraničí. Je vnímán jako malíř, který překročil hranice své doby. Jeho díla jsou membránami mezi těkavostí, plynutím a prchavostí času a trváním věcí a jevů. Merta se stal prvním autorem své generace, jehož dílo na aukci (v roce 2017) překonalo částku milion korun.

Jan Merta se narodil 4. prosince 1952 ve Šumperku, Československo. Patří k nejvýznamnějším českým malířům umělecké generace, která na výtvarnou scénu vstoupila v osmdesátých letech dvacátého století. Svá raná díla z první poloviny šedesátých let vytvářel v duchu naivního mysticismu.

Jan Merta projevoval zájem o malbu již od útlého dětství. Jeho otec, nadaný malíř, mu byl prvním učitelem. V Mertových třinácti letech se jeho rodina přestěhovala do Ústí nad Labem, kde se setkal s malířem Janem Danielem Smetanou, který ho seznámil s moderním uměním a stal se jeho vzorem.

Po srpnových událostech roku 1968 odcestoval Jan Merta s Janem Danielem Smetanou do Vídně, kde studoval staré mistry v muzeích a galeriích. Později se přestěhoval do Prahy, kde studoval na Střední odborné škole výtvarné Václava Hollara. Po maturitě se pokoušel dostat na Akademii výtvarných umění, což se mu podařilo až v roce 1981. Studoval u profesorů Oplta a Ptáčka a získal si respekt svých kolegů.

Jan Merta se vyvíjel ve vlastním uměleckém směru, který byl osobitý a samostatný. Jeho malba je individuální a závisí na jeho prožitcích a zkušenostech. Po ukončení Akademie se seznámil s díly podzemních ateliérů, což ho obohatilo o současné kvalitní výtvarné umění.

Merta je absolventem AVU a patří ke generaci umělců, kteří se v 80. letech distancovali od oficiálního vzdělání a začali vystavovat neoficiálně. Jeho dílo je řazeno k postmoderně. Získal cenu Osobnost roku v letech 2005 a 2009.