Emil Orlik se narodil 21. července 1870 v Praze, konkrétně v židovské čtvrti města, známé jako Židovské Město. Byl sedmým potomkem ze série deseti dětí v rodině krejčího. V raném věku projevil výrazný umělecký talent, který rozvíjel na německém gymnáziu v Praze. Následně pokračoval ve svém studiu na Akademii v Mnichově, kde dokončil své vzdělání v roce 1893.

Emil Orlik byl všestranný umělec pohybující se mezi malbou, kresbou, fotografií a grafikou. Již od počátku své tvorby projevoval značný experimentální zájem. Kromě tradičních médií se věnoval tvorbě plakátů, exlibris, úpravě knih a ilustrování. Jeho tvůrčí snaha zahrnovala také jevištní a kostýmní návrhy pro Německé divadlo v Berlíně.

Orlik žil a pracoval na různých místech Evropy, včetně Prahy, Berlína, Vídně a Mnichova. Procestoval i vzdálenější destinace jako Japonsko, kde se seznámil s uměním japonského dřevořezu, a navštívil Afriku a Spojené státy.

První samostatnou výstavu uspořádal v pražském Rudolfinu v roce 1902, a následně se Praha stala místem velké posmrtné výstavy v roce 1934. Emil Orlik byl významným umělcem secesního období a členem uměleckých sdružení Vídeňská secese a Berlínská secese. Jeho díla, vytvořená různými technikami, zahrnují stovky děl, která věrně ilustrují náladu doby, a obsahují portréty význačných osobností.

Emil Orlik zemřel 28. září 1932 v Berlíně. Jeho umělecký odkaz zahrnuje nejen významnou tvorbu, ale také pedagogickou činnost. Působil jako profesor na uměleckých školách v Praze, Vídni a Berlíně, konkrétně na Škole pro grafiku a knižní umění při Uměleckoprůmyslovém muzeu, a to až do své smrti. Orlikova díla jsou dodnes součástí mnoha prestižních uměleckých sbírek.