Ludvík Svoboda se narodil 25. listopadu 1895 v Hroznatíně do selské rodiny. Absolvoval Zemskou hospodářskou školu ve Velkém Meziříčí, kde získal agronomické vzdělání. Během první světové války bojoval na ruské frontě a poté se přidal k československým legiím. Proslul svou účastí v bojích u Zborova, Bachmače a o sibiřskou magistrálu.

Po návratu do vlasti se zapojil do nově se tvořící československé armády a postupně stoupal v hodnostech. Během druhé světové války organizoval vojenský odboj na východní Moravě a následně odešel do Polska, kde velel vojenské skupině. Později převedl své vojáky na území obsazené Sovětským svazem a dohodl se s nimi na statusu vojenské internace.

Po válce se angažoval v politice a armádě, ačkoli se dostal do konfliktu se sovětskými vojenskými představiteli kvůli odmítnutí některých jejich požadavků. V roce 1968 byl zvolen prezidentem Československa, kde podporoval demokratizaci společnosti a široké kontakty s veřejností. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa odmítl uznat nový politický kurs a usiloval o jednání s politickými aktéry invaze v Moskvě.

V období následné normalizace měl omezený prostor pro ovlivňování politiky a dostal se do rozporu s Gustávem Husákem. Zemřel 20. září 1979, ačkoli chtěl podat demisi, nebylo mu to umožněno. Jeho pohřeb se stal velkou manifestací občanského respektu a sympatií k jeho osobě.