Josef Hapka, narozen 12. března 1912 v Podolí, byl český akademický malíř, jehož umělecký talent se projevoval zejména v krajinomalbě a figurálních žánrových obrazech.

Josef Hapka se narodil v Podolí u Valašského Meziříčí. Nejprve studoval soukromě u akademického malíře Františka Hoplíčka v Olomouci. V roce 1938 se přestěhoval do Prahy, kde začal studovat na Akademii výtvarných umění. Jeho učiteli byli významní umělci, jako profesor Jakub Obrovský a krajinář Vlastimil Rada. Válečné události a uzavření českých vysokých škol však oddálily jeho absolutorium na Akademii až do roku 1946.

Po dokončení studií se Josef Hapka začal plně věnovat malbě. Byl figuralistou a maloval portréty, žánrové scény a zátiší. Nicméně jeho trvalým zdrojem inspirace byla krajina, zejména kraje, kde vyrůstal a které ho fascinovaly. Zvláště se věnoval krajině valašské, ale i okolí Prahy, kde žil mnoho let.

Josef Hapka vystavoval se skupinou Umělecké besedy a byl účastníkem mnoha souborných výstav. I přesto, že dlouho žil v Praze, nezapomněl na své kořeny na Valašsku, což mu dávalo inspiraci pro jeho nejlepší díla. Jeho umělecká tvorba zahrnuje pestrou paletu námětů, které zachycovaly život a přírodu s citlivostí a mistrovstvím.

Josef Hapka byl vášnivým malířem a zanechal po sobě rozsáhlé dílo, které odráží jeho lásku k malování, krajině a lidem. Jeho obrazy a kresby jsou důkazem jeho malířského mistrovství a citu pro barevnost.

Zemřel 3. července 1987 ve Valašském Meziříčí.