Jiří Hájek se narodil 6. června 1913 v Krhanicích u Benešova. Vystudoval práva na Univerzitě Karlově a v letech 1937–1939 pracoval na finanční správě. Po březnu 1939 se zapojil do ilegální práce v Národním hnutí pracující mládeže a byl za svou činnost zatčen a odsouzen ke 12 letům vězení. Během války byl vězněn v Hamburku.

Po osvobození se angažoval v politickém životě. V roce 1945 se stal tajemníkem Ústřední rady odborů a později ústředním tajemníkem Dělnické akademie. V roce 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za ČSSD. Po sloučení ČSSD s KSČ v roce 1948 aktivně podporoval komunistický režim. Zasedal v Ústředním výboru KSČ a byl vyloučen v září 1969.

Jiří Hájek byl významný politik a diplomat. Působil jako velvyslanec v Londýně, náměstek ministra zahraničí a zástupce ČSSR v OSN. V období od listopadu 1965 do dubna 1968 byl ministrem školství a následně ministrem zahraničních věcí Československa. Proslul svým protestem v OSN proti sovětské invazi v srpnu 1968 během pražského jara.

Po invazi byl zbaven politických funkcí a stal se signatářem Charty 77. Roku 1973 odešel do důchodu, ačkoliv nadále zůstal aktivní v občanském odporu. Roku 1977 podepsal Chartu 77 a stal se jejím mluvčím. Později byl jedním z mluvčích Charty znovu v roce 1979. V roce 1988 založil Československý helsinský výbor a stal se jeho předsedou. Jiří Hájek byl také nominován na Nobelovu cenu míru. Odešel do důchodu v roce 1993 a zemřel v Praze dne 22. října 1993.