Emanuel Famíra, narozen 15. listopadu 1900 v Hlinsku, byl český sochař, malíř a tanečník, který se věnoval těmto uměleckým disciplínám jako samouk. Narodil se jako čtvrté dítě Františka Famíry, nožíře, a Františky Šotolové. Rodina se přestěhovala do Prahy-Holešovic, když byl Emanuel tři roky, a po otcově smrti do Libně.

Emanuel Famíra se vyučil nožířem a provozoval nožířskou živnost v pražské Libni. Byl součástí místní chudiny a aktivně se účastnil levicového hnutí. V letech 1930–1933 byl členem skupiny intelektuálů kolem časopisu Levá fronta a stal se členem KSČ. Měl mnoho talentů a byl sám sobě učitelem v oblasti tance. Založil levicové loutkové Divadlo pionýrů, a byl také sólistou baletu Národního divadla v letech 1922–1933. Později vedl dětskou přípravku a v letech 1945–1947 řídil balet.

Výtvarně byl nadaný a jeho dílo zahrnuje obrazy pražské periférie, krajinomalbu, grafické listy a portrétní busty ve stylu levicově orientovaného civilismu. Před rokem 1989 byla pojmenována ulice Famírova v Praze-Libni. Zemřel v Praze, a jeho hrob se nachází na hřbitově v Libni.

 Zemřel 6. ledna 1970 v Praze.