olej, plátno | 1965 - 1997 | 31 x 20 cm | sign. LD Anderle 65/1997 | rám | Jiří Anderle je znám především svým obsáhlým grafickým dílem, které se vyznačuje specifickým rukopisem, jenž je založený na mistrném ovládání a kombinování grafických technik. V tématech Jiřího Anderleho dominuje humanistické vidění, převládají obecná lidská témata, často se v jeho dílech opakují motivy tance a masek. Anderle byl v 60. letech členem pražského Černého divadla. Byl tedy přímo obklopen zdrojem své inspirace, kterou reflektoval do svých děl v podobě lidských loutek. Obraz Bubínek ve své symbolice navazuje na autorův cyklus Vesnické tancovačky z počátku 60 let. I zde totiž autor uplatňuje výrazné autobiografické symboly. K této symbolice se autor vyjádřil takto: „Jako mnoho ostatních dětí jsem se u našeho vesnického pokrývače učil hrát na housle. Pak jsem si v pražském bazaru koupil vysloužilý vojenský bubínek a sám jsem se na něj naučil hrát. Zřetězením náhod došlo k tomu, že jsem poprvé seděl za bubnem a hrál v malé vesnické hospodě na taneční zábavě. To hraní o sobotách a nedělích trvalo během studia osm let. Mládí, ten hladový živel, potřebuje být stále syceno nevšedními jevy a taneční zábava právě takovým nevšedním, šťavnatým soustem je. Protože jsem v té době četl Dostojevského, Gogola, Flauberta, Kafku a z rádia poslouchal Stravinského, Janáčka a další autory 20. století, mé vnímání bylo vybičováno do krajnosti. Tanec jsem viděl jako rituál zrcadlící prapodstatu lidského bytí, víc a víc naší hudbou roztáčený často jsem byl děním v sále úplně stržen. Pozoroval jsem, jak lidi při tanci nad sebou ztrácejí kontrolu, někdy i upadli na zem. Ten film se mi v paměti promítá dodnes, střety mládí se stářím, krásy s drsností, lásky s nenávistí, ale i to nehezké zář té naší muziky zkrášlovala.”