Josef Škvorecký se narodil 27. září 1924 v Náchodě. Studoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde se zaměřil na obor angličtina a filosofie, a absolvoval v roce 1949. Následně působil jako učitel na středních školách v Broumově, Polici nad Metují a Vyšší sociální škole v Hořicích v Podkrkonoší.

Po vojenské službě a získání doktorátu v roce 1951 pracoval jako redaktor angloamerické redakce Státního nakladatelství krásné literatury a umění (SNKLU, později Odeon). V roce 1963 se stal spisovatelem ve svobodném povolání.

Roku 1969, po zastavení příprav vydání knihy "Tankový prapor" v Československu, se Josef Škvorecký rozhodl s manželkou Zdenou zůstat v exilu a usadil se v Torontu. Zde na tamější univerzitě vyučoval a založil nakladatelství ’68 Publishers spolu se svojí manželkou. V roce 1978 byl společně se Zdenou zbaven československého státního občanství.

Josef Škvorecký se stal uznávaným spisovatelem-prozaikem, esejistou, překladatelem a exilovým nakladatelem. Jeho dílo, které bylo přeloženo do mnoha jazyků, získalo mezinárodní uznání, zejména v Severní Americe. V roce 1980 mu byla udělena Neustadtská mezinárodní cena za literaturu a v roce 1990 obdržel Řád Bílého lva za zásluhy o českou literaturu ve světě.

Josef Škvorecký zemřel 3. ledna 2012 v Torontu.