Vlastimil Třešňák, spisovatel, hudebník a výtvarník, se narodil 26. dubna 1950 a vyrůstal v pražském Karlíně u svých prarodičů z otcovy strany. Chudý, ale občas i dobrodružný svět dělnické čtvrti, jehož obyvatelé žili na okraji nejen geograficky, ale i společensky, měl významný vliv na jeho tvorbu a stal se jedním z hlavních témat jeho díla.

Po ukončení základní školy Třešňák zkusil několik příležitostných zaměstnání a brzy začal hrát na kytaru, foukací harmoniku a zpívat vlastní písně. V roce 1968 začal působit jako folkový zpěvák v tzv. svobodném povolání (jeho první veřejná vystoupení proběhla na pražském Karlově mostě). V roce 1972 se přidal k neformální skupině folkových zpěváků nazvané "Šafrán," kam patřili i Jaroslav Hutka, Zuzana Michnová, Vladimír Merta, Petr Lutka a další.

Skupina, ačkoli nebyla oficiálně registrována, neměla žádnou vnitřní hierarchii a pohybovala se na hranici přijatelnosti pro režim. Navzdory občasným zmínkám v hudebních časopisech se členové setkávali s omezeními veřejných vystoupení kvůli přísně cenzurovanému obsahu jejich nahrávek. Již vytištěné kopie jejich společného alba "Šafrán" byly zničeny v roce 1977, pravděpodobně kvůli podpisům několika členů, včetně Třešňáka, Hutky a Pallase, pod Charty 77. Státní bezpečnost byla už dříve zajímána o skupinu a některé její členy kvůli jejich oblíbenosti mezi mládeží a jejich ignorování oficiální "kulturní politiky."

Od podzimu 1976 byli někteří členové Šafránu, včetně Třešňáka, podrobněji sledováni Státní bezpečností. Tlak ze strany úřadů omezoval jejich možnosti veřejných vystoupení. Nakonec, od roku 1977, vystupovali hudebníci samostatně. Třešňák, který měl blízké vazby na disidentské a undergroundové kruhy, byl kategorizován jako osoba "zvláštního zájmu" úřady.

V 70. letech pracoval Třešňák na různých místech, jako skladník, noční hlídač a asistent rekvizit na Barrandově, ale jeho oblíbeným pracovištěm byla antikvariát na Dlážděné ulici. Do antikvariátu se zapojil v roce 1977 a začal zde prodávat své vlastní grafiky. Navzdory svým uměleckým aktivitám se setkal s policejním obtěžováním a sledováním.

Protagonisté Třešňákových textů jsou často outsiderové, žijící na okraji společnosti buď nuceně, nebo z vlastního výběru. Jeho próza, zejména jeho práce z 70. let, líčí syrový a silný obraz života v beznaději normalizovaném Československu. Mnoho jeho prací kolovalo podzemním prostorem před rokem 1989.

V roce 1982 se Třešňák stal obětí policejní operace "Asanace," která měla donutit vybrané osoby k emigraci mimo zemi prostřednictvím mimořádného tlaku. Následně emigroval do Švédska a později žil v Německu. Ve Švédsku vydal své první gramofonové album "Zeměměřič" v roce 1978, které bylo pašováno přes hranice. I nadále publikoval, vystupoval a vystavoval své práce v exilu.

Po pádu železné opony se Třešňák vrátil do vlasti, kde pobývá od roku 1995. Napsal několik románů, vystupoval s různými kapelami a vystavoval své obrazy. Udržuje švédské občanství, ale svou uměleckou a literární činnost nadále provozuje v České republice, příležitostně se účastní veřejných akcí a rozhovorů, ale obvykle dává přednost své tvůrčí práci.