Vladimír Holan, narozený 16. září 1905 v Praze, je považován za jednoho z nejvýznamnějších českých básníků a překladatelů 20. století. Jeho dílo je charakterizováno intelektuální náročností, reflexivním a meditativním stylem a osobitými imaginativními obrazy, často doplněnými vlastními jazykovými novotvary. Byl známý pro svou enigmatičnost, spekulativnost, meditativnost a spirituální hloubku, a často se ve svých básních zabýval tragikou lidského života a odmítáním hedonismu.

Holanova tvorba je také poznamenána častými intertextovými odkazy a kulturněhistorickými aluzemi, což ztěžuje snadnou přístupnost jeho veršů. Byl nazván "alchymikem slova" básníkem Josefem Horou a psal pod různými pseudonymy a šiframi, jako jsou Ivo Holan, Ivo Rol, V. Scarlet, -Dt.-, -h-, H. V., V. H.

Holana ovlivnilo prostředí jeho mládí, když se rodina přestěhovala do Bělé pod Bezdězem, a jeho rané literární pokusy začaly již na pražském gymnáziu. Po dokončení studií se stal úředníkem v pražském Penzijním ústavu, ale později se kvůli nevhodnosti povolání a zdravotním důvodům věnoval pouze literatuře a poezii.

Holan se zapojil do literárních kruhů a redakční práce, a to jak jako redaktor Umělecké besedy v časopisu Život, tak i jako dramaturg Divadla E. F. Buriana. Po druhé světové válce vstoupil do KSČ, ale brzy se z ní distancoval a vrátil se k katolické církvi. Jeho literární činnost byla ovlivněna politickými změnami v Československu, což vedlo k období publikačního zákazu jeho děl v 50. letech.

Holanovo dílo se vyznačuje abstrakcí a hledáním skrytých smyslů věcí, což ho činí jedním z nejvýznamnějších českých básníků své doby. Po jeho smrti se stalo předmětem zájmu literárních kritiků a badatelů, kteří zdůraznili jeho vliv na českou poezii a literaturu jako celek.

Zemřel 31. března 1980 v Praze.