pastel na papíře, výřez pasparty: 40 × 30 cm
signováno, datováno vzadu: Štech 2018

Adam Štech patří k výrazným osobnostem současné české malby, jehož dílo osciluje mezi historizujícími odkazy a ryze osobitým výtvarným jazykem. V kresbě Sedící dívka autor opět dokazuje svou schopnost pracovat s vizuální pamětí modernismu a transformovat ji v aktuální výraz. Jemné tahy pastelu zde vytvářejí dynamickou, a přesto křehkou figuru ženy, jejíž výraz a postavení v prostoru zůstávají záměrně neurčité.

Tento subtilní portrét nenápadně propojuje inspiraci klasickou sochařskou kompozicí s malířovým zájmem o barokní a kubistickou fragmentaci tvaru. Dílo vzniklo v roce 2018 v období, kdy Štech paralelně pracoval na sérii portrétů i velkorysých malířských kompozic, které prezentoval na samostatných výstavách v DSC Gallery či Galerii Václava Špály.

Jeho charakteristický rukopis — pevné kontury, barevné akcenty a promyšlená práce s objemem — je patrný i v tomto komorním díle, jež potvrzuje autorův cit pro figuraci a kompoziční vyváženost. Pro sběratele Štechovy tvorby jde o působivou ukázku jeho práce, které se na trhu objevují sporadicky.

Adam Štech žije a pracuje v Praze. Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze (2001-2008) v ateliérech malby u Jiřího Sopka a Vladimíra Skrepla, během studia absolvoval také uměleckou rezidenci na portugalské Bellas Artes. V roce 2004 získal Cenu ateliéru Jiřího Sopka AVU Praha a v roce 2011 se stal laureátem 4. Ceny kritiky za mladou malbu udělované Sdružením výtvarných kritiků a teoretiků České republiky. Dílo Adama Štecha je zastoupeno v mnoha českých a zahraničních soukromých i veřejných sbírkách. V rámci posledních let připravil samostatné výstavy pro DSC Gallery a Galerii Václava Špály v Praze či Galerii Františka Drtikola v Příbrami, ze zahraničních institucí zmiňme jeho prezentaci v Ascaso Gallery v Miami nebo v bruselském Prague House.

Tvorbu Adama Štecha pojí pevná formální i obsahová linka. Ve svých malbách a mozaikách konfrontuje různorodé výtvarné projevy od primitivismus, přes baroko až po kubismus s vlastním autentickým vizuálním jazykem. Velmi často vychází z modernistických forem, které následně přetváří současnými tvůrčími principy. Eklektismu odpovídají i užívaná tradiční média malby, mozaiky a grafiky. V mnoha dílech zřetelně cituje významné okamžiky z historie umění, jindy zase rád rýpne pod bublající povrch české politiky, jako například kubisticky pojatými portréty českých prezidentů posledních desetiletí. Díky tomuto specifickému náboji i rukopisu si ho oblíbili čeští sběratelé umění i sbírkotvorné instituce.