Jan Havlík byl malířem a pedagogem, jenž studoval na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru profesora Vlastimila Rady. Klíčovým pro jeho další směřování se stalo stipendijní studium v Paříži (1947–1948), které mu otevřelo cestu k mezinárodním proudům moderní malby. Představované plátno „Červený obraz“ je mistrovskou ukázkou autorova zralého projevu, v němž se snoubí francouzská vytříbenost s hlubokou, niternou reflexí české krajiny a lidské existence.

V Havlíkově portfoliu nalezneme fascinující linii děl, v nichž se barva stává nositelem struktury a hmatatelné energie. „Červený obraz“ představuje jednu ze tří variant tohoto námětu, k němuž se autor v průběhu desetiletí opakovaně vracel. Tato verze, po léta uchovávaná v soukromí autorovy rodiny, vyniká především suverénní prací s hmotou. Zadní plán je zde záměrně redukován – tedy vibrující plocha červených valérů, které vytvářejí sugestivní divácký zážitek umocněný šťavnatým koloritem.

Vzhledem k politické marginalizaci autora v období normalizace mohl být obraz veřejnosti plně doceněn až po roce 1989. Dílo bylo stěžejním bodem inaugurační výstavy galerie Viktoria (1991) a následně tvořilo jádro autorovy velké retrospektivy na zámku v Žirovnici (1995). Skutečnost, že se položka nachází v původním stavu i v autorské liště, podtrhuje její sběratelskou autenticitu. Jedná se o galerijně významné dílo, které je díky své doložené historii a provenienci (Sbírka autorů 20. století Lucie Havlíkové) vynikající investiční příležitostí.

Jedná se o jednu ze 3 variant stejnojmenného obrazu, namalovaných v rozmezí téměř půl století. První z nich vznikla v roce 1947 v Paříži a zůstala v majetku Alice Ernestine Prin, zvané Kiki z Montparnassu.

Variantu, která vznikla v pořadí jako druhá a která je předmětem této aukce, daroval autor své manželce.

Provenience: Z významné soukromé sbírky (přímo z pozůstalosti manželky autora).
Publikováno: Katalog Jan Havlík, konsorcium Victoria art, 1991, č. kat. 8.

Jan Havlík se narodil v roce 1915. Po druhé světové válce studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (VŠUP) v Praze u profesorů J. Nováka, J. Baucha a E. Filly. Dále absolvoval studium na Ecole des Arts et métier v Paříži a u profesora Narbona. Jeho tvorba postupně abstrahovala.

Působil jako asistent na VŠUP v Praze a později vedl školu figurální kresby. Kvůli svému katolickému vyznání neměl naději na kariérní postup, a proto v roce 1975 opustil školu na vlastní žádost. Od té doby se stal svobodným výtvarníkem a usadil se na venkově. Plně se věnoval volné tvorbě ve svých ateliérech v Praze a na jihu Čech, kde k malbě přidal i mozaiky a fresky.

Jan Havlík vystavoval svá díla v Praze (1970), Jindřichově Hradci (1992), Českých Budějovicích (1995) a kolektivně v Mánesu na Výstavě mladých (1953) a na Pražském Salonu II (1969) a dalších místech. V oblasti restaurátorské činnosti se věnoval obnově figurálních fresek v pražské Gröbeho vile, dřevěných stropů a nástěnných maleb v Martinickém paláci, slunečních hodin na Nové radnici v Brně nebo kolorovaným sgrafitům u tvrze v Hlinsku.

Jan Havlík je zastoupen svými díly v Národní galerii v Praze, Městském muzeu Blatná, Obrazárna města Jindřichova Hradce, AJG v Hluboké nad Vltavou a také v zahraničních sbírkách v USA a Japonsku. V Žirovnici najdeme Galerii Jana Havlíka. Jan Havlík zemřel v roce 1995.