Josef Fiala, akademický malíř, portrétista, figuralista a krajinář, žák profesora Vojtěcha Hynaise na pražské Akademii výtvarných umění a Angela Janka na Královské bavorské akademii v Mnichově, absolvent studijních pobytů v Itálii, Francii a Anglii díky Hlávkovu stipendiu, patřil ke generaci, jíž venkovsky zakotvená lyrika krajiny nebyla pouhým motivem, nýbrž existenciálním programem. Předkládaný Podzim na Českomoravské vrchovině pochází z vyhledávaného tvůrčího období třicátých a čtyřicátých let, kdy Fialova malba dosáhla plné koloristické i kompoziční zralosti. Od roku 1925 jezdil Fiala na Českomoravskou vrchovinu do Svratky, u Milovského rybníka si v roce 1936 postavil chatu Toscani, kde pravidelně trávil letní měsíce a maloval krajinu Vysočiny  — tato místa představují těžiště jeho nejintenzivnějšího a nejpůsobnivějšího díla. Obraz zachycuje typický výsek vysočinské krajiny s hrázděnou usedlostí a monumentální lípou dominující středu kompozice, za níž se otevírá panoramatický pohled na zvlněný horizont s osamělou siluetou kopce. V popředí i u stavení jsou patrné drobné lidské figury, jež vnášejí do obrazu onen charakteristický žánrový prvek, v němž splývá krajina s figurální malbou a jenž tvoří nejsilnější vrstvu jeho odkazu. Kolorit pracuje s bohatou škálou zlatavých okrů a travnatých zelení, jež v kontrastu s dramaticky prosvětleným oblačným nebem vytvářejí energeticky nabité atmosférické pole — Fiala zde ukazuje, jak dobře vstřebal lekci francouzského impresionismu, aniž by ztratil svůj pevný vztah k české krajině a jejímu konkrétnímu světlu. PhDr. Michael Zachař, přední znalec Fialova díla, označil autora za příslušníka generace Antonína Slavíčka, a právě toto duchovní příbuzenství — smysl pro atmosféru, pro dramatické světelné situace a pro hluboce prožitý vztah k místu — lze na posuzovaném plátně číst v každém tahu štětce. Sběratelsky atraktivní položka z autorova nejsilnějšího vysočinského období.

Josef Fiala byl významný český malíř-krajinář, jehož umělecká kariéra byla značně úspěšná.

Fiala se narodil v Košířích, a i když jeho rodiče pocházeli z venkova, nenašel v jejich očích pro své malířské nadání příliš pochopení. Přestože studoval na obchodní škole a pracoval jako účetní ve mlýně, po smrti otce prosadil svou vášeň pro malířství.

Studoval na Akademii umění v Praze v letech 1902–1907 pod vedením profesora Vojtěcha Hynaise. Později pokračoval ve studiích na Královské bavorské akademii v Mnichově, kde byl žákem Angelo Janka. Během svého uměleckého vzdělání získal Hlávkovo stipendium, což mu umožnilo absolvovat studijní pobyty a cesty po Itálii, Francii a Anglii. Přesto zůstal věrný české krajině.

V roce 1911 se Josef Fiala oženil s Eugenií Hölzlovou, se kterou měl syna Zdeňka Fialu, který se také stal malířem.

Oblastí, která ho zvláště inspirovala, byla Českomoravská vrchovina u řeky Svratky. V roce 1935 si postavil chatu "Toscani" u Milovského rybníka, kde pravidelně trávil letní měsíce a maloval krajinu Vysočiny. Jeho obrazy jsou známé pro vynikající ztvárnění krajiny a postav, které se objevují v jeho obrazech, od lidí pracujících na poli a dřevařů v lese po děti při hrách či při pouštění draků.

Josef Fiala zemřel 11. srpna 1963 v Praze, ale jeho dílo a přínos českému krajinářství zůstávají živé a ceněné.