Předložená kompozice náleží k charakteristickému výtvarnému rukopisu, který Pražák rozvinul poté, co v roce 1969 emigroval do Švýcarska. Pro jeho konstruktivistickou abstraktní tvorbu v exilu je typická forma souběžných organických linií v kontrastní barevnosti, které se jako dynamický prvek dobře uplatňují v řadě realizací v architektuře. Tento formální jazyk nebyl volbou estetickou — byl existenciální odpovědí na ztrátu domova a nutností budovat novou kariéru v cizím prostředí.

Pražák byl v Čechách znám především jako ilustrátor a grafik. V 60. letech dospěl k zjednodušení figury až na výtvarný znak a k nezobrazujícím abstraktním kompozicím složeným z geometrických prvků. Černobílé organické linie tohoto plátna — dvě soustavy křivek, které se setkávají a míjejí bez dotyku — lze číst jako obraz přesně této situace: dva světy, Praha a Basilej, které existují vedle sebe, aniž by se kdy propojily.

Na plátně není žádný gesto ani náhoda — každá linie je přesně vedená, s rovnoměrnou šíří a konstantním rozestupem. Tato preciznost není chladností — je disciplínou člověka, který se naučil přežít řádem.

V Čechách bylo Pražákovo jméno po emigraci prakticky vymazáno. Ve Švýcarsku měl však již roku 1970 první autorskou výstavu a stal se členem galerií Riehentor v Basileji a Ernst Scheidegger v Curychu.

Autenticita díla byla potvrzena nezávislou znaleckou komisí předních historiků umění a akademických restaurátorů. Dílo pochází z rodiny autora.

Čeněk Pražák se narodil 20. února 1914 v Praze. Byl to sochař, architekt, grafik, malíř, ilustrátor, typograf a fotograf. Ve svém životě prošel několika uměleckými etapami a měl bohatou kariéru jak v Československu, tak po svém odchodu do exilu ve Švýcarsku.

V mládí se věnoval malbě a hudbě, až do roku 1930, kdy začal soukromě studovat malbu u secesního malíře Karla Peterky a později u malíře Ladislava Bradáče. Zároveň se angažoval v odvětví ilustrace a designu, kde spolupracoval s různými nakladatelstvími a vytvářel obálky knih a gramofonových desek.

Po komunistickém převratu v roce 1948 ztratil možnost pracovat jako ilustrátor, což ho donutilo hledat alternativní způsoby obživy. V exilu ve Švýcarsku pokračoval ve své umělecké práci, věnoval se malbě, sochařství a grafice. V 60. letech se připojil ke skupině Máj 57 a aktivně se účastnil výstav.

Významným mezníkem bylo rozhodnutí odejít do zahraničí po okupaci Československa v roce 1968. Emigroval se svou manželkou do Švýcarska, kde pokračoval v umělecké činnosti a stal se členem komorního orchestru v Laufental-Thierstein.

Jeho malířská tvorba se vyznačovala expresivním a kubistickým stylem na počátku 20. století. V 60. letech se začal věnovat abstraktní tvorbě s geometrickými prvky a experimentoval s frotáží a plastickým zpracováním malířského materiálu. V exilu se jeho práce vyznačovala konstruktivistickým abstraktním stylem, ve kterém využíval organických linií a kontrastní barevnosti.

Čeněk Pražák zanechal v uměleckém dědictví rozmanitou paletu děl, která odrážejí jeho talent a uměleckou vizi. Zemřel 18. října 1996 ve švýcarském Dittingenu.