Předkládaný olej je sběratelsky atraktivní položkou z vyhledávaného zralého období Joži Uprky, kdy autorův projev vrcholí v barevně šťavnatém a tvarově uvolněném přednesu. Uprka patřil ke generaci, která prošla Prahou, Mnichovem a Paříží — a záměrně se obrátila zády k velkoměstskému umění. V Mnichově spoluzaložil spolek Škréta společně s Alfonsem Muchou; v Paříži roku 1894 získal Uprka za Pouť u svatého Antonínka ocenění Mention honorable na Salonu. Přesto se celý život vracel malovat Slovácko. Tato figura sekáče s brouskem za pasem a otýpkou na zádech je přesně oním typem, který kritika označila jako Uprkův životní program: zachytit člověka při práci, v kroji, v plném slunci — dříve než tento svět zmizí. Sám Uprka prohlásil: „Pracoval jsem celý život ne pro slávu a uznání, nýbrž jen pro věc samu, abych jako vědomý příslušník tohoto kmene zachytil co možná nejvíce z jeho života."

Sekáč s brouskem za pasem a otýpkou na zádech není folklorní ilustrací — je to konkrétní člověk zachycený v pohybu, v profilu, s tváří sevřenou soustředěním. Figura není malována zvenčí jako dokument — je malována zevnitř, citem.

Konzultováno s PhDr. Petrem Vašátem (Galerie Joži Uprky) a odbornými pracovníky Slováckého muzea v Uherském Hradišti.

Joža Uprka byl moravský malíř a grafik, známý svými výjevy ze života prostého lidu na jižní Moravě. Narodil se 26. října 1861 v Kněždubu a zemřel 12. ledna 1940 v Hroznové Lhotě. Jeho umělecké dílo je významným národopisným dokumentem moravského folklóru.

Uprka pocházel z umělecké rodiny a studoval na pražské Akademii výtvarných umění u Františka Čermáka. Poté pokračoval ve studiu na mnichovské akademii, kde byl spoluzakladatelem spolku Škréta. Věnoval se vytváření obrazů a grafiky zachycujících život a tradice lidu na jižní Moravě, zejména v kraji Slovácka. Zajímal ho folklór, kroje, lidové slavnosti a každodenní život prostých lidí.

Během svého pobytu v Paříži na přelomu let 1892 a 1893 se seznámil s impresionismem, který měl vliv na jeho tvorbu. Spolupracoval také s architektem Dušanem Jurkovičem, který mu navrhl přestavbu domu v Hroznové Lhotě. Uprka byl aktivní v kulturním životě a patřil k zakladatelům Sdružení výtvarných umělců moravských.

Jeho umělecké období zahrnuje různé stylové prvky, od romantického historismu po secesní dekorativismus a impresionismus. Koncem svého impresionistického období se začal věnovat i grafice, zejména technice leptu. Jeho práce byly prezentovány na různých výstavách, včetně jeho první souborné výstavy v roce 1898 v Topičově salónu v Praze.

Joža Uprka zanechal významný odkaz jako malíř, grafik a dokumentarista moravského folklóru.