Předložené plátno z klíčového roku 1927 je autentickou a sběratelsky vysoce atraktivní ukázkou tvorby Aloise Lecoque-Kohouta, nejosobitějšího českého malíře pařížského Montmartru navazujícího na odkaz Augusta Renoira. Kompozice zachycující intimní pražské zákoutí demonstruje autorův suverénní malířský přednes, v němž se organicky prolíná modernistické tvarosloví s postimpresionistickou citlivostí pro lomené barevné odstíny. Kohout zde s bravurou buduje prostor skrze vytříbenou světelnou režii, která dává civilnímu motivu dvoru na Opyši neopakovatelnou atmosférickou hloubku a nádech jemného sentimentu. Dílo svou krystalickou čistotou a vzácně dochovaným původním stavem (nerestaurováno) potvrzuje autorovo výsadní postavení v kontextu evropské moderny a představuje špičkovou akviziční příležitost s doloženou historií. Mimořádnou sběratelskou hodnotu této položky zásadně umocňuje její zařazení do on-line catalogue raisonné a skutečnost, že bylo dílo konzultováno s předními autoritami oboru, prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým.

Alois Kohout, známý také pod jménem Lecoque, se narodil 21. března 1891 v Praze. Studoval umění u Menci Klementa Crnčiće v Záhřebu a následně pokračoval ve studiu na Académie Julian v Paříži. V Paříži se usadil v uměleckém centru La Ruche na Montparnassu, kde se setkal s řadou významných umělců, včetně Auguste Renoira.

Jeho setkání s Augustem Renoirem mělo zásadní vliv na jeho uměleckou kariéru a povzbudilo ho k další tvorbě. Během svého života pracoval a žil v různých částech Evropy, včetně Prahy, Afriky, Paříže, Benátek a Dubrovníku. Během této doby vystavoval svá díla ve významných galeriích a získal mezinárodní uznání.

Po druhé světové válce se přestěhoval do USA a v roce 1960 získal americké občanství. Nadále cestoval do Francie a jeho tvorba byla silně ovlivněna impresionismem a École de Paris. Maloval krajinářské a městské scenérie, přičemž jeho obrazy často zachycovaly pařížské nálady a nálady města.

Alois Kohout zemřel v roce 1981 v Los Angeles, ale jeho umělecké dědictví a díla jsou stále uznávána a mají význačné místo ve světovém umění.