Zahradní idyla pochází z jednoho z nejméně dokumentovaných, a proto sběratelsky nejzajímavějších úseků Benešovy tvorby — z let bezprostředně po jeho vědomém rozchodu s kubismem, který sám označil za nejzásadnější přelom svého života. V roce 1914 se Beneš rozešel s kubismem a řadu svých prekubistických a kubistických obrazů vlastnoručně zničil, což zásadně znemožnilo podrobněji charakterizovat jeho tvorbu z let 1910–1914. Tento čin — destrukce vlastního díla — nemá v českém malířství té doby mnoho paralel a svědčí o hloubce Benešovy nespokojenosti s analytickým formalismem, k němuž se přiblížil cestou přes Kubištu a Fillu. Hned v roce 1914 pochopil, že kubismus plně nevyhovuje jeho citovému tvůrčímu založení, a racionální přístupy nahradil smyslovým zážitkem. 

Beneš byl přitom jedním z nejinformovanějších teoretiků své generace. Psal několik významných studií do Uměleckého měsíčníku, teoretického orgánu Skupiny výtvarných umělců, a ve svých úvahách hodnotil mnohdy z úplně nového hlediska významné osobnosti evropské malířské tvorby. Tento dvojí záběr — malíř i kritik — znamenal, že jeho odklon od kubismu nebyl naivní ani náhodný: byl vědomě zdůvodněný a prožitý.

Kompozice je přísně čtvercová: čtverec stabilizuje výjev a odmítá narrativní dynamiku obdélníku. Téma je vědomě prosté: přítomnost člověka v okamžiku, který nemá příběh ani záměr — pouhá existence v zahradě, v odpoledním světle.

Unikátnost předloženého díla tkví v jeho přesném umístění na přelomu, který Beneš sám definoval jako nejzásadnější zlom celého svého malířského života. Práce z tohoto krátkého období 1914–1920 jsou na trhu velmi vzácné — větší část Benešových děl dochovaných ve sbírkách pochází z jeho pozdní krajinářské fáze po roce 1923. Zahradní idyla tak sběrateli nabízí to, co institucionální sbírky mají zřídka: první obraz po odvratu od avantgardy.

Vincenc Beneš se narodil 22. ledna 1883 v Lišicích u Chlumce nad Cidlinou. V letech 1902–1905 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a v letech 1905–1908 na Akademii výtvarných umění v Praze.

V roce 1907 se stal členem skupiny Osma. Jeho dílo bylo zpočátku ovlivněno impresionismem, ale pod vlivem výstavy Edvarda Muncha v roce 1905 se začal přiklánět k kubismu. V roce 1907 podnikl cestu po Evropě, po svém návratu bydlel s Bohumilem Kubištou, svým dlouholetým přítelem. V té době také maloval velké obrazy s biblickými náměty, ovlivněn El Grecem.

Se začátkem války v roce 1914 se Beneš rozhodl opustit Prahu a usadil se v rodné vesnici. V té době se jeho dílo opět začalo přiklánět k impresionismu, především díky styku s dílem Antonína Slavíčka. Ve dvacátých letech se Beneš vracel k ještě starším inspiracím.

Beneš byl především krajinář. Jeho dílo je charakteristické svou věrností přírodě a snahou zachytit její krásu a skutečnou podstatu. Zemřel 27. března 1979 v Praze.