Předložené dílo patří k nejautentičtějším ukázkám Špillarovy plenérové tvorby z pařížského a normandského období — let 1902 až 1908, které tvoří umělecký vrchol jeho malířského odkazu a z nichž pochází naprostá menšina dochovaných komorních plenérů. V roce 1902 odešel Špillar do Francie, žil v Paříži a často navštěvoval Normandii, kde se seznamoval s pracemi současných francouzských malířů. Z Paříže posílal do Prahy malby a pastely, jejichž náměty čerpal ze života Pařížanů na osvětlených boulevardech, v restauracích a kavárnách, zatímco v Normandii se věnoval studiu přírody. Právě tato studijní gesta — malba v terénu, na kartonu, se záměrem okamžitě zachytit atmosféru scény — jsou pro Špillarovo pařížské desetiletí charakteristická.

Špillar byl v době odchodu do Paříže formovaným umělcem s pevnou dekorativní školou Františka Ženíška, ale také zakládajícím členem Spolku výtvarných umělců Mánes — spolku, který v tom okamžiku definoval ambice české moderny. V kontextu této generace je Jaro ukázkou toho, co se stane, když malíř odloží monumentální zakázku a vezme do ruky malý karton: práce bez objednavatele, bez alegorické povinnosti — čistý smyslový záznam.

 Mimořádnou sběratelskou atraktivitu a galerijní význam položky zásadně umocňuje její transparentní provenience, sahající k prestižním prodejním trhům v pražském Anežském klášteře z července roku 1986. Tato špičková akviziční příležitost, jejíž autenticita byla plně potvrzena PhDr. Michaelem Zachařem.

Karel Špillar, narozen 21. listopadu 1871 v Plzni, byl český malíř, grafik období secese a optimistického vitalismu a profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Praze.

Špillar se narodil v rodině plzeňského finančního úředníka Antonína Špillara a jeho ženy Františky. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a později se stal profesorem na této škole. V roce 1902 se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes.

Jeho tvorba prošla různými obdobími, zahrnujícími secesní symboliku, francouzský vliv z pobytu v Paříži, monumentální fresky, sgrafita a užitou grafiku, zejména plakáty. Navrhoval také figurální mozaiku na průčelí Obecního domu v Praze, která získala první a druhou cenu v soutěži.

Po návratu z Francie v roce 1908 se věnoval monumentální freskové malbě, sgrafitům i užité grafice, zejména plakátům. Vytvořil i několik námětů na sokolské kresby a plakáty.

Léta 1918-1938 byla obdobím jeho monumentální novobarokní malby, navazující na Švabinského vitalismus. Jeho obrazy zahrnují portréty, aktové kompozice, mytologické náměty a alegorické kompozice.

Karel Špillar zemřel na jaře roku 1939 po delší nemoci a je pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze.