Působivá romantická kompozice vysoké sběratelské hodnoty představuje Hugo Ullika jako jednoho z nejnadanějších žáků Maxe Haushofera, u něhož na pražské Akademii studoval v letech 1854–1861. Ullik, jenž svou tvorbou zůstal věrný náladové estetice německé krajinomalby, dokázal ve svých dílech mistrně skloubit vlivy svého pražského učitele i zkušenosti z pozdějšího pobytu v Mnichově u Eduarda Schleicha. Tato symbióza mu umožnila vytvářet idylické, a přesto dramaticky laděné scenérie, které patří k vrcholům české krajinomalby 19. století.

Představované plátno v plné šíři demonstruje autorův smysl pro narativní krajinu. Ullik zde s virtuozitou zachycuje divoký vodní živel kaskádovitého vodopádu, jenž je v popředí akcentován motivem padlého stromu. Celá kompozice je mistrně vystavěna v rafinovaně vystavěné perspektivě, která skrze úzkou lávku a postavu poutníka vede oko diváka až ke vzdálenému horskému stavení pod vysokými masivy. PhDr. N. Blažíčková-Horová ve svém posudku vyzdvihuje především schopnost autora vyvolat v divákovi sentimentální emoce a označuje dílo za „typickou a velmi krásnou ukázku Ullikova romantického umění“.

Vzhledem k preciznímu provedení a vynikajícímu stavu lze toto dílo jednoznačně klasifikovat jako práci galerijních kvalit, srovnatelnou s pracemi v národních institucích. Přiložena odborná expertiza PhDr. N. Blažíčkové-Horové.

Hugo Ullik se narodil 14. května 1838 na Malé Straně v Praze. Byl synem soudního úředníka Jana Ullika a jeho manželky Aloisie.

V letech 1854–1861 studoval na pražské Akademii v krajinářské škole Maxe Haushofera. Vystavoval poprvé roku 1860 v Krasoumné jednotě. Počátkem 60. let žil v neutěšených finančních poměrech, maloval v okolí Salcburku a marně žádal o státní stipendium. Roku 1864 se přestěhoval do Prahy a téhož roku se oženil s Marií Apollonií Freutovou. V letech 1871–1874 pokračoval ve studiích v mnichovské krajinářské škole Eduarda Schleicha. Doku 1877 žil převážně v Mnichově a podnikal cesty do Bavorských Alp. Po návratu do Čech se živil jako malíř divadelních dekorací v Praze, Plzni a Bratislavě. Jako ilustrátor přispíval kresbami českých hradů do časopisů Květy a Světozor. 

Zemřel 9. ledna 1881 v Praze a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.