Tento akvarel je brilantní ukázkou Haushoferovské školy, v níž Jan Václav Kautský rozvíjí principy tzv. náladové krajiny (Stimmungskunst). Na rozdíl od svých monumentálních divadelních opon, kde musel pracovat s velkorysým gestem pro diváka v poslední řadě, se zde autor vrací k intimitě drobného formátu a preciznímu štětci, který nezapře školení u Johanna Wilhelma Schirmera v Düsseldorfu.

Pozornost zasluhuje především lineární čistota architektury. Kautský zachycuje zámek s téměř analytickou přesností, přičemž využívá akvarel v jeho nejsilnější podobě – v transparentnosti. Všimněme si zejména pasáže vodní hladiny v popředí: autor zde nepracuje s hutnou barvou, ale nechává prosvítat bělost papíru, čímž dosahuje iluze chvění vzduchu a vlhkosti. Rostlinná stafáž v levém dolním rohu je definována ostrými, sebejistými tahy, které tvoří přirozený protipól k měkkému, rozostřenému podání lesního masivu v pravé části listu.

Unikátnost díla netkví v pouhé líbivosti, ale v tom, jak Kautský dokázal zkrotit scénografické vidění do přísného akademického rámce. Vzhledem k tomu, že většina jeho volné tvorby zanikla nebo zůstala ve stínu jeho práce pro vídeňskou Dvorní operu, jde o nález, který významně doplňuje mozaiku české krajinomalby 19. století.

Při konzultacích posouzeno PhDr. Š. Leubnerovou.

Jan Václav Kautský byl český a rakouský malíř a jevištní výtvarník, narozený 14. září 1827 v Praze-Malé Straně.

Umělecké besedy. Od roku 1852 spolupracoval s Stavovským divadlem v Praze, kde se později stal členem souboru. V roce 1854 se oženil s herečkou a spisovatelkou Minnou Jaich, s níž měl čtyři děti, včetně sociálního demokrata a teoretika marxismu Karla Kautskeho. Kautský pracoval také s Dvorním divadlem ve Vídni a byl malířem dvorní opery ve Vídni od roku 1863.

Roku 1864 se stal společníkem v ateliéru malíře Carla Brioschi a později se přidal i vídeňský malíř Hermann Burghart, čímž vznikla dekoratérská firma Brioschi, Burghart und Kautsky, která zaměstnávala i Alfonse Muchu. Spolupracoval s divadly v Česku, Německu, Anglii a vytvářel dekorace pro Metropolitní operu v New Yorku.

Jeho malířské dílo zahrnuje romantickou krajinomalbu, a od roku 1872 pravidelně vystavoval ve Vídni. Jeho scénografie pro divadlo se vyvíjela od romantických tendencí k realismu s důrazem na výpravnost a efekt. Jeho díla jsou známá pro detailní práci s průhledy a výškami, čímž přispěl k vývoji české scénografie. Jeden z jeho významných projektů byla výzdoba Národního divadla v Brně při jeho vzniku v roce 1881, včetně opony s antickým námětem Apollona a devíti múz.

Zemřel 4. září 1896 ve Sankt Gilgenu.