Předložený olej na kartonu je mimořádně autentickou a sběratelsky vyhledávanou ukázkou vrcholné tvorby Karla Špillara z přelomu století, kdy autor dospěl k suverénnímu vyjádření lyrického plenérismu. Kompozice demonstruje Špillarovu schopnost propojit bezprostřední světelný rukopis francouzského střihu s intimním nábojem scény, v níž se vibrující štětec a smyslová svěžest barevné hmoty slévají v jeden organický celek. Autor zde s bravurou buduje výjev na kontrastu prosvětlené ženské figury a tmavé siluety muže, čímž vytváří atmosféricky naléhavý mikrokosmos prostoupený křehkou soukromostí okamžiku. Dílo svou moderní malířskou dikcí, rezignující na popisnou secesní dekorativnost, potvrzuje Špillara jako mistra české moderní malby evropského formátu. Mimořádnou sběratelskou atraktivitu a galerijní význam položky zásadně umocňuje její transparentní provenience, sahající k prestižním prodejním trhům v pražském Anežském klášteře z července roku 1986. Tato špičková akviziční příležitost, jejíž autenticita byla plně potvrzena PhDr. Michaelem Zachařem, představuje díky své doložené historii a pozdní ateliérové signatuře investičně vysoce stabilní celek.

Karel Špillar, narozen 21. listopadu 1871 v Plzni, byl český malíř, grafik období secese a optimistického vitalismu a profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Praze.

Špillar se narodil v rodině plzeňského finančního úředníka Antonína Špillara a jeho ženy Františky. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a později se stal profesorem na této škole. V roce 1902 se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes.

Jeho tvorba prošla různými obdobími, zahrnujícími secesní symboliku, francouzský vliv z pobytu v Paříži, monumentální fresky, sgrafita a užitou grafiku, zejména plakáty. Navrhoval také figurální mozaiku na průčelí Obecního domu v Praze, která získala první a druhou cenu v soutěži.

Po návratu z Francie v roce 1908 se věnoval monumentální freskové malbě, sgrafitům i užité grafice, zejména plakátům. Vytvořil i několik námětů na sokolské kresby a plakáty.

Léta 1918-1938 byla obdobím jeho monumentální novobarokní malby, navazující na Švabinského vitalismus. Jeho obrazy zahrnují portréty, aktové kompozice, mytologické náměty a alegorické kompozice.

Karel Špillar zemřel na jaře roku 1939 po delší nemoci a je pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze.