Předložený olej na lepence je vysoce reprezentativní ukázkou tvorby Huga Ullika, jednoho z nejvýznamnějších žáků Haushoferovy krajinářské školy. Dílo spadá do autorova vrcholného období, kdy se Ullik etabloval jako mistr romantického realismu. Práce v sobě nese typický cit pro geologii terénu a tektoniku hradních ruin, které do kompozice vnášejí pocit nostalgické monumentality.

Kompozice oživená drobnou figurální stafáží definuje měřítko stavby a vnáší do výjevu poezii všedního dne. Autorův uvolněný rukopis s přesným detailem dokládá hluboké porozumění pro genius loci historických sídel. Fascinace ruinou zde slouží jako silný symbol pomíjivosti času a národní paměti.

Mimořádnou sběratelskou hodnotu a autenticitu díla potvrzuje přiložená odborná expertiza PhDr. Naděždy Blažíčkové-Horové. V kontextu Ullikovy tvorby, zastoupené v Národní galerii v Praze, představuje tento olej vyhledávanou akvizici reprezentující to nejlepší z odkazu české krajinomalby 19. století.

Hugo Ullik se narodil 14. května 1838 na Malé Straně v Praze. Byl synem soudního úředníka Jana Ullika a jeho manželky Aloisie.

V letech 1854–1861 studoval na pražské Akademii v krajinářské škole Maxe Haushofera. Vystavoval poprvé roku 1860 v Krasoumné jednotě. Počátkem 60. let žil v neutěšených finančních poměrech, maloval v okolí Salcburku a marně žádal o státní stipendium. Roku 1864 se přestěhoval do Prahy a téhož roku se oženil s Marií Apollonií Freutovou. V letech 1871–1874 pokračoval ve studiích v mnichovské krajinářské škole Eduarda Schleicha. Doku 1877 žil převážně v Mnichově a podnikal cesty do Bavorských Alp. Po návratu do Čech se živil jako malíř divadelních dekorací v Praze, Plzni a Bratislavě. Jako ilustrátor přispíval kresbami českých hradů do časopisů Květy a Světozor. 

Zemřel 9. ledna 1881 v Praze a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.