Unikátní práce, jedinečné dílo patří jednoznačně do nejzajímavějšího tvůrčího období let 1929-1934 Janka Alexyho. Radikální umělecké experimentování trojice Bazovský-Alexy-Palugyay vyvolané původně jakousi tomto období a u J. Alexyho už nikdy nenašlo adekvátní, kvalitou srovnatelné pokračování.

Janko Alexy, narozený 25. ledna 1894 v Liptovském Mikuláši, byl slovenský spisovatel, malíř a publicista. Pocházel z početné rodiny a vzdělání získal v Liptovském Mikuláši a na gymnáziu v Lučenci. Po ukončení studia pracoval jako praktikant v lékárně v Prievidze. Od roku 1919 pokračoval ve studiu v Praze na malířské akademii, v roce 1920 absolvoval půlroční studijní pobyt v Paříži. Po ukončení studia pracoval jako profesor malířství na gymnáziu v Bratislavě a od roku 1927 se věnoval jenom umělecké činnosti. Roku 1930 se usadil v Martině na Slovensku, později v Piešťanech a roku 1937 se vrátil do Bratislavy.

V roce 1964 byl jmenován národním umělcem. Jeho rozsáhlé dílo obsahuje okolo 1300 olejů, pastelů, temper a kreseb inspirovaných lidovou tvorbou, legendami a krajinou. V 50. letech vytvářel návrhy pro architekturu a tapiserie. Později se vrátil k inspiracím z lidové tvorby. Výrazně se zasloužil o rekonstrukci Bratislavského hradu. Stal se jedním ze zakladatelů slovenského moderního výtvarného umění a byl organizátorem kulturního života. Jeho literární činnost pro něho nebyla prvořadá, naproti tomu byla soustavná a nezanedbatelná – vydal více než 20 knih. Společně s Gejzou Vámošem vydával literárněumělecký časopis Svojeť, který založili v roce 1922.

Zemřel 22. září 1970 v Bratislavě.