Předkládáme dílo Ľudovíta Csordáka, významného představitele slovenské a maďarské krajinomalby přelomu století. Csordák byl žákem Julia Mařáka na pražské Akademii a stal se klíčovou postavou umělecké scény v Košicích. Jeho styl se vyvinul od akademického realismu k osobitému pojetí impresionismu a luminismu.

Ačkoliv je Csordák znám především jako krajinář, květinová zátiší tvoří důležitou a sběratelsky vyhledávanou součást jeho zralé tvorby. V tomto díle demonstruje svou schopnost pracovat se světlem a barvou s impresionistickou bezprostřededností. Uvolněný rukopis a vibrantní paleta zachycují svěžest květin a odrážejí autorův cit pro dekorativní účinek a harmonii.

Ľudovít Csordák, slovenský akademický malíř, se narodil 28. února 1864 v Košicích do rodiny krejčího Jana Csordáka. Pocházel ze čtyř dětí, a jeho rodiče čelili finančním obtížím. Mladý Ľudovít absolvoval základní vzdělání v Košicích a v letech 1874–1881 studoval na košickém reálném gymnáziu, kde začal s prvními hodinami kreslení pod vedením profesora Vojtěcha Klímkoviče.

V roce 1882 se Ľudovít odstěhoval s rodiči do Budapešti a následujícího roku se zapsal do Školy pro vzdělávání učitelů kreslení. Tato zkušenost trvala pouhých 6 měsíců, a poté se znovu přestěhoval s rodiči, tentokrát do Mnichova, kde žil a studoval v letech 1883–1889. V Mnichově se stal členem spolku českých a slovenských kulturních umělců Škréta.

Malíř Emil Holárek, který bydlel v domě Ľudovíta Csordáka v Mnichově, ho přesvědčil, aby odešel do Prahy a přihlásil se na speciálku profesora Julia Mařáka. V letech 1889–1895 studoval na malířské Akademii v Praze a stal se členem pražského spolku SVU Mánes v roce 1895.

Po ukončení studií se Ľudovít Csordák vrátil na Slovensko a usadil se v Turni nad Bodvou jako domácí učitel kreslení. Později obdržel nabídku starat se o soukromé muzeum na Slanském hradě, a v letech 1896–1908 žil v Slanci. V roce 1908 se přestěhoval natrvalo do Košic, kde působil jako učitel kreslení a stal se zakládajícím členem Nemzeti Szalonu v Budapešti v roce 1907.

Ľudovít Csordák se oženil s Ludmilou Menšíkovou v roce 1897, a mezi lety 1892 a 1912 živil jako učitel kreslení ve východoslovenských šlechtických rodinách. Stal se zakládajícím členem Nemzeti Szalonu v Budapešti v roce 1907.

Na sklonku svého života se věnoval výchově mladých malířů v soukromé výtvarné škole. Jeho žáky byli například Josef Ilečko, Václav Beneš a Karel Luňáček. V roce 1929 se jeho dílo dostalo do širšího povědomí díky výstavě Julius Mařák a jeho žáci v Praze. Ľudovít Csordák zemřel 28. června 1937 v Košicích po krátké nemoci.