Klíčové dílo českého kubistického sochařství od Emila Filly, vůdčí osobnosti české umělecké avantgardy. Plastika Kubistická hlava byla navržena v letech 1913–14, v absolutním vrcholu českého kubismu. Filla zde, podobně jako Otto Gutfreund, s maximální invencí aplikuje principy analytického kubismu na trojrozměrnou formu. Hlava je dekonstruována na geometrické plošky a vzájemné průniky objemů, čímž umělec zkoumá vnitřní i vnější prostor sochy.

Tento bronzový odlitek je posmrtným odlitkem. Byl odlit podle originálního sádrového modelu, který je ve sbírkách Národní galerie (inv. č. NG P 5284). Odlitky autorizované Národní galerií jsou považovány za autentické a jsou sběratelsky vysoce ceněné, neboť představují jednu z mála příležitostí, jak získat ikonická Fillova sochařská díla.

Srovnatelná díla:

• Emil Filla, Hlava, bronz, výška 41 cm, prodáno: 1. Art Consulting CZ, 10. 3. 2024, konečná cena: 550 000 Kč.
• Emil Filla, Hlava ženy, bronz, výška 31 cm, prodáno: Sotheby's, Londýn, 13. 6. 2011, konečná cena 18 105 € (cca 439 000 Kč).

Emil Filla se narodil 3. dubna 1882 v Chropyni. V letech 1903 - 1906 studoval monumentální malbu na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením Vlaho Bukovace. Kvůli nespokojenosti s konvenčními metodami a náplní výuky školu opustil po třech letech. Ve svých raných letech byl Filla silně ovlivněn dílem Edvarda Muncha, a následně se přiklonil ke kubismu, který se v jeho díle začal projevovat od roku 1910.

Během své kariéry byl členem několika uměleckých skupin. Nejprve se stal členem skupiny Osma, s níž vystavoval v letech 1907 a 1908. V roce 1909 se přidal ke Spolku výtvarných umělců Mánes, kde setrval – s výjimkou období působení ve Skupině výtvarných umělců mezi lety 1911 – 1914 – až do své smrti.

V roce 1945 byl jmenován profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Během svého života se věnoval nejen malbě a grafice, ale také sochařství a teorii výtvarného umění. Byl také spoluredaktorem Volných směrů a formoval směřování českého kulturního dění především v meziválečném období. Jeho raná tvorba byla ovlivněna expresionismem a později Picassovým kubismem. Ve svém závěrečném období se přiklonil k realistické krajinomalbě, zejména krajin Českého středohoří. Tyto krajiny byly inspirovány dílem holandského krajináře Jana van Goyena.

Kromě své umělecké kariéry prodělal Filla během druhé světové války těžké období v koncentračním táboře v Buchenwaldu, kde trpěl zdravotními problémy, které trvale poznamenaly jeho zdraví. Po válce, navzdory komunistickému režimu, který propagoval socialistický realismus, se Filla nadále věnoval svému umění.

Emil Filla zemřel 7. října v Praze.