Postimpresionistická krajinomalba zobrazující skupinu vysokých vzrostlých borovic na mírném svahu lemujícím otevřené údolí pod světlou oblohou, adjustovaná v masivním profilovaném zlaceném rámu.

O DÍLE

Předložený olej na lepence spadá do zralého krajinářského období tohoto předního domácího autora. Práce reprezentuje linii Macounovy dynamické plenérové tvorby zaměřené na zachycení atmosférických nálad v české krajině, pro kterou je typický robustní pastózní rukopis, vyvážená vertikální kompozice a zemitý kolorit. Význam tohoto pozdního příslušníka mařákovské krajinářské školy dokládá fakt, že jeho reprezentativní plenérová díla tvoří významnou součást veřejných sbírkových fondů (zdroj: Národní galerie Praha).

PŘÍBĚH

Gustav Macoun studoval na pražské Akademii výtvarných umění nejprve u profesora Václava Jansa a následně přešel do slavné speciální krajinářské třídy Julia Mařáka, kde upevnil svůj cit pro vnímání přírodní reality. Přestože trpěl vrozeným tělesným hendikepem, který mu ztěžoval dlouhé přesuny, neúnavně procházel se skicářem a malířským stojanem syrovou krajinu Českomoravské vrchoviny a milované Železné hory (zdroj: Východočeská galerie v Pardubicích). Tento vyzrálý motiv s názvem Borovice mistrovsky zachycuje siluetu vzrostlých jehličnanů na horizontu údolí, v němž autor za pomoci rychlých a hutných tahů štětce sloučil tradiční realismus mařákovců s nastupující moderní citlivostí k barvě, světlu a proměnám podzimního počasí.

STAV

Barevná vrstva vykazuje v některých částech obrazového pole patrnou síť stárnoucí krakeláže, malba je však celkově celistvá a lepenková podložka stabilní. Profilovaný obvodový rám se zlaceným povrchem vykazuje známky dlouhodobého užívání a nese zřetelné známky opotřebení s patrnými drobnými otluky po stranách profilace.

Gustav Macoun se narodil 18. prosince 1889 v Praze. Tento talentovaný český malíř a krajinář vstoupil na uměleckou scénu v raném věku. Pocházel z chudé rodiny ševce Augustina Macouna, ale jeho nadání k malování bylo patrné již od dětství.

Po absolvování základního vzdělání se krátce učil umění u Václava Jansy. Na jeho doporučení se v roce 1907 zapsal na kurz malby u Aloise Kalvody. Gustavova vášeň k malování jen rostla, a tak v letech 1908–1909 studoval v ateliéru Antonína Slavíčka. Zde ho jeho studia inspirovala k rozhodnutí stát se profesionálním malířem. V letech 1909–1913 následně absolvoval řádné studium na pražské malířské akademii pod vedením prof. V. Bukovace.

Gustav Macoun se specializoval zejména na malbu krajiny, s hlavním zaměřením na oblasti jako Český ráj, Kameničky a Českomoravská vysočina. Byl známý jako impressionista a oddaný následovník Antonína Slavíčka. Jeho tvorba byla rozsáhlá a různorodá, přičemž některá z jeho děl jsou považována za mimořádně krásná. Zvláště vynikal v malbě podzimních a zimních krajin plných melancholie. Jeho zručnost v malbě stromů a kombinaci zasněžených ploch se hrou oblaků byla obzvláště patrná v období předjaří a tání. Jeho životní cesta v umění skončila 7. října 1934, kdy zemřel v Praze.