O DÍLE

Předložený olej na překližce pochází ze zralého tvůrčího období tohoto předního českého realisty, u něhož není v katalogu doložen přesný rok vzniku. Práce spadá do charakteristické linie Multrusových intimních a drobnopisných komorních zátiší, pro která je typické šerosvitné uspořádání prostoru, zemitá barevná paleta a precizní realistické modelování objemů. Význam tohoto uznávaného pražského malíře dokládá fakt, že jeho reprezentativní žánrová díla a pražské veduty tvoří pevnou součást předních veřejných fondů včetně Galerie hlavního města Prahy (zdroj: Galerie hlavního města Prahy).

PŘÍBĚH

Malíř Josef Multrus vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění v proslulých ateliérech profesorů Vratislava Nechleby a Jakuba Obrovského, kteří v něm upevnili mimořádný smysl pro technickou poctivost a akademickou přesnost malby (zdroj: Galerie hlavního města Prahy). Přestože se umělec proslul především jako neúnavný kronikář petřínských sadů a pražské periferie, komorní interiérová zátiší pro něj představovala prostor pro ryzí zkoumání světelných kvalit věcí. Tento vyvážený motiv s názvem Zátiší s jablky mistrovsky demonstruje autorovu schopnost pracovat s hlubokým kontrastem, kde zářivá žluť a rumělec plodů ostře vystupují z temného podkladu a transformují všední ovoce v nadčasový, tichý malířský rituál plný domácké idyly.

STAV

Malba i samotná barevná vrstva jsou zcela celistvé v celé ploše, bez stop prasklin barevné vrstvy či mechanických otěrů a podložka z překližky vykazuje dobrou materiálovou stabilitu. Současný profilovaný zlacený obvodový rám je nepůvodní, rozměrově neodpovídá velikosti malířské podložky a je zřetelně větší, což způsobuje viditelné okraje a doporučujeme novou adjustaci.

Josef Multrus se narodil 12. března 1898 na Královských Vinohradech. Pocházel z chudé rodiny tiskárenského korektora. Začal se učit typografem, ale k umělecké tvorbě ho motivoval učitel a evangelický kazatel Berger. Malbě se začal učit u profesora Jaroslava Bendy na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. V roce 1920 byl přijat do 3. ročníku speciální mistrovské školy na Akademii výtvarných umění v Praze, kde ho učil Vratislav Nechleba.

Po obdržení cestovního stipendia Hlávkovy nadace podnikl studijní cesty do Jugoslávie a Itálie, kde hledal inspiraci pro svou tvorbu. Členem Jednoty umělců výtvarných v Praze se stal roku 1924. Během života ho podporovalo přátelství s malířem Jaroslavem Malínským.

Po roce 1953 se jeho zdravotní stav zhoršil a byl odkázán na život v ateliéru. Jeho ateliér se nacházel na Starém Městě vedle Prašné brány. Zemřel 3. ledna 1957 v důsledku otravy oxidem uhelnatým, k níž došlo při poškození komína během návštěvy jeho bratra.