O DÍLE

Tato plastika představuje novodobý odlitek podle slavné předlohy švýcarského avantgardního mistra, u něhož není v katalogu doložen přesný rok odlití. Práce spadá do linie autorových ikonických existenciálních figurálních plastik, pro které je typické radikální protažení vertikálních proporcí, dematerializace lidského těla a hluboký akcent na vyjádření lidské osamocenosti v prostoru (zdroj: Národní galerie Praha). Význam autorova celosvětového odkazu dokládá fakt, že jeho původní poválečné bronzy z tohoto cyklu jsou klíčovým způsobem zastoupeny v nejvýznamnějších mezinárodních institucích včetně Tate Modern v Londýně (zdroj: Tate).

PŘÍBĚH

Sochař Alberto Giacometti vytvořil původní sérii takzvaných Benátčanek v roce 1956 pro francouzský pavilon na mezinárodním bienále umění v Benátkách. Autor pracoval extrémně dynamickým způsobem, kdy z hlíny modeloval figury tak dlouho, dokud z nich nezbylo jen absolutní, křehké torzo lidské existence čelící okolnímu prázdnu (zdroj: Tate). Předložená socha odkazuje na tento přelomový moment sochařovy zralé tvorby, který zásadním způsobem proměnil vnímání prostoru a lidské figury v moderním světovém umění dvacátého století (zdroj: Národní galerie Praha).

STAV

Plastika se nachází v celistvém stavu s homogenní patinou v celé ploše.

Alberto Giacometti byl významný švýcarský sochař, malíř a grafik, který se narodil 10. října 1901 v Borgonovu, ve švýcarském městě ležícím v italsky mluvící části země. Jeho otec Giovanni Giacometti byl známým postimpresionistickým malířem, což mladého Alberta ovlivnilo k výtvarné dráze. Alberto byl nejstarší z čtyř sourozenců a již od dětství projevoval zájem o umění. Navštěvoval výtvarnou školu v Ženevě a později odešel studovat do Paříže, kde se začal pod vedením Antoina Bourdelleho věnovat sochařství.

V Paříži experimentoval s kubismem a surrealismem a brzy se stal jedním z předních surrealistických sochařů. Jeho práce zaujala mnoho umělců, mezi nimiž byli Joan Miró, Max Ernst, Pablo Picasso a Balthus. Giacometti se proslavil zejména svými sochami lidských postav, které často zobrazoval jako úzké a vytáhlé figury, což reflektovalo jeho zájem o existenciální a filosofické otázky.

V roce 1941 se Giacometti přestěhoval do Ženevy, kde se seznámil s Annette Armovou, svou budoucí manželkou. Později v jeho kariéře obdržel řadu ocenění a jeho díla byla vystavována po celém světě.

Giacomettiho tvorba zahrnovala nejen sochařství, ale i malbu a grafiku. Byl známý svými portréty a abstraktními obrazy, které tvořil v mládí. Jeho dílo reflektovalo existencialistické myšlení a otázky lidské existence.

Alberto Giacometti zemřel 11. ledna 1966 na onemocnění srdce a bronchitidu. Jeho dílo je dodnes považováno za jedno z vrcholů moderního umění a je studováno a obdivováno po celém světě.