O DÍLE

Předložený olej na lepence představuje reprezentativní ukázku krajinářské tvorby tohoto významného českého malíře, u níž není v katalogu doložen přesný rok vzniku. Práce spadá do autorovy celoživotní linie panoramatických krajinných pohledů, pro které je typické osobité realistické pojetí přírodní atmosféry, robustní rukopis a rozvíjení odkazu klasické domácí impresionistické tradice (zdroj: Galerie KODL). Význam umělcova celkového díla podtrhuje fakt, že jeho zásadní krajiny a zátiší jsou dnes pevně zastoupeny v nejvýznamnějších veřejných sbírkách včetně Národní galerie Praha (zdroj: Národní galerie Praha).

PŘÍBĚH

Malíř Jan Slavíček, který byl synem zakladatelské osobnosti české moderní krajinomalby Antonína Slavíčka, získal své akademické vzdělání u profesorů Jana Preislera a Maxe Švabinského (zdroj: Galerie KODL). Klíčovým inspiračním zdrojem pro jeho venkovské motivy se stalo Orlické podhůří, konkrétně okolí Rybné nad Zdobnicí, kam po celý život pravidelně odjížděl zachycovat proměny světla nad zvlněným horizontem české krajiny (zdroj: Národní galerie Praha). Tento motiv s názvem Pohled do kraje mistrovsky zrcadlí autorovu schopnost pracovat s otevřeným prostorem a hutnou malířskou hmotou, kterou na svých cestách transformoval do svébytného malířského výrazu (zdroj: Galerie KODL).

STAV

Podložka z lepenky je mírně zvlněná. Barevná vrstva a samotná malba jsou zcela celistvé v celé ploše obrazového pole. Masivní profilovaný obvodový rám nese běžné známky dlouhodobého užívání a opotřebení materiálu.

Jan Slavíček byl významný český malíř a člen malířské rodiny Slavíčků. Narodil se jako syn malíře Antonína Slavíčka a bratr režiséra a střihače Jiřího Slavíčka. Svou uměleckou dráhu zahájil studiem na Akademii výtvarných umění, kde byl žákem významných umělců, včetně profesora Jana Preislera, Vratislava Nehleby, Maxe Švabinského a Otakara Nejedlého v letech 1916–1925.

Od roku 1922 byl aktivním členem SVU Mánes a prošel řadou studijních cest po Evropě, kde ho inspirovaly různé krajiny a kultury. V letech 1937–1970 žil v Hrzánském paláci na Hradčanech, odkud maloval pohledy na Prahu z okna svého ateliéru. Během své kariéry získal několik ocenění, včetně státní ceny Klementa Gottwalda v roce 1953 a titulu národního umělce v roce 1967.

Jan Slavíček byl známý svými realistickými zobrazeními krajin, zátiší a pražských pohledů. Jeho tvorba byla ovlivněna fauvismem, ale brzy si vypracoval vlastní malířský výraz. Z Orlických hor či kraje kolem Orlické Rybné čerpal inspiraci a zároveň pokračoval v umělecké stopě svého otce Antonína Slavíčka. 

Jan Slavíček zemřel 5. dubna 1970 v Praze.