O DÍLE

Předložený olej na kartonu představuje charakteristickou ukázku zralé plenérové tvorby tohoto významného domácího autora, u níž není v katalogu doložen přesný rok vzniku. Práce spadá do linie Blažíčkových ceněných jarních a letních krajinných studií, pro které je typický spontánní pastózní rukopis s rychlým kladením barevné hmoty a rozvíjení odkazu moderního českého impresionismu (zdroj: Horácká galerie v Novém Městě na Moravě). Význam této přední sochařské a malířské osobnosti dokládá fakt, že jeho zásadní díla tvoří jádro sbírek předních domácích institucí včetně Národní galerie Praha (zdroj: Národní galerie Praha).

PŘÍBĚH

Oldřich Blažíček, rodák ze Slavkovic na Vysočině, se z chudého venkovského učně malíře pokojů vypracoval na profesora pražské Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství. Umělec proslul jako neúnavný zachycovatel české vesnice, který s oblibou zaznamenával prchavé atmosférické proměny přírody bezprostředně před motivem (zdroj: Horácká galerie v Novém Městě na Moravě). Tento mistrovsky pojednaný motiv s názvem Kvetoucí sad zrcadlí autorovo celoživotní okouzlení jarní probouzející se krajinou, kde za pomoci lehkých vibrujících doteků štětce transformoval tradiční krajinářský realismus do svébytného, světlem prozářeného malířského vyjádření (zdroj: Národní galerie Praha).

STAV

Barevná vrstva i samotná malba jsou zcela celistvé v celé ploše. Široký, bohatě zdobený profilovaný zlacený rám vykazuje běžné známky dlouhodobého užívání a opotřebení materiálu.

Oldřich Blažíček se narodil 5. ledna 1887 ve Slavkovicích. V mládí žil v Rožné a v Bystřici a v roce 1904 se vyučil malířem pokojů v Bobrové. O rok později se přestěhoval do Prahy, kde pracoval jako malířský dělník. Jeho akademická dráha začala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde studoval u profesorů Karla Vítězslava Maška, Jana Preislera a Jakuba Schikanedera. Později přešel na Akademii výtvarného umění a studoval pod vedením Hanuše Schweigera. V roce 1913 obdržel Hlávkovo stipendium, díky kterému cestoval do Itálie a Dalmácie.

Blažíček byl známý především jako krajinář, ale také jako malíř architektonických interiérů, zátiší a portrétů. V jeho tvorbě lze spatřit silný vztah k krajině Horácka, ale také zobrazení předjaří s tajícím sněhem nebo architektonických interiérů, jako jsou chrámové interiéry sv. Marka a svatovítské katedrály v Praze. Kromě malby se věnoval i figurálním kompozicím a zobrazoval různá prostředí, od dětských hřišť po cirkusová vystoupení.

V roce 1921 se stal profesorem kreslení a malby na Českém vysokém učení technickém v Praze, kde vedl odborné školení učitelů až do uzavření českých vysokých škol německými okupanty za druhé světové války. Přesto jeho umělecká kariéra pokračovala.

Byl také členem Spolku výtvarných umělců Mánes a jeho díla byla oceněna na mezinárodních výstavách, včetně výstavy v Paříži v roce 1921 a výstav Carnegiho institutu ve Spojených státech.

Oldřich Blažíček zemřel 3. května 1953 v Praze.