O DÍLE

Předložená kombinovaná technika reprezentuje autorčino zralé poválečné období, u něhož není v katalogu doložen přesný rok vzniku. Práce spadá do linie autorčiny charakteristické melancholické figurální tvorby, pro kterou je příznačný motiv jemných ženských tváří s mandlovýma očima, precizní kresebná linka a zastřený, tlumený kolorit (zdroj: Galerie výtvarného umění v Hodoníně). Význam umělkyně a její nezaměnitelné postavení v poválečné české grafice a malbě dokládá zastoupení jejích prací v předních domácích fondech včetně Moravské galerie v Brně (zdroj: Moravská galerie v Brně).

PŘÍBĚH

Ludmila Jiřincová, často označovaná za první dámu české grafiky, vystudovala pražskou Akademii výtvarných umění v ateliéru profesora T. F. Šimona (zdroj: Moravská galerie v Brně). Autorka vynikala výjimečnou schopností propojit kresebný detail s poetickým literárním cítěním, díky čemuž se stala dvorní ilustrátorkou básnických sbírek Jaroslava Seiferta. Tento intimní motiv s názvem Dvě dívky zrcadlí autorčino celoživotní téma křehkého ženského vnitřního světa, snové nálady a tiché introspekce, které s oblibou zachycovala za pomoci rafinovaných kresebných a malířských kombinací (zdroj: Galerie výtvarného umění v Hodoníně).

STAV

Dílo je původní a malba je celistvá. Položka je adjustována v kartonové paspartě a chráněna krycím sklem. Profilovaný zlacený obvodový rám nese běžné známky dlouhodobého užívání a opotřebení materiálu na hranách.

Ludmila Jiřincová, významná česká malířka, ilustrátorka a grafička, se narodila 9. května 1912 v Praze – Karlíně. Byla nejmladší ze tří dětí pražského stavebního podnikatele Stanislava Jiřince a jeho ženy Emilie Kremserové. Její otec měl vliv na stavební rozvoj Prahy, a rodinný dům, kde Ludmila vyrůstala, dodnes zdobí monogram "J" s nápisem "Vlastní střecha nejlíp kryje."

Ludmila se od mládí věnovala výtvarnému umění a malování. Její rodiče podporovali kreativní snahy svých dětí, a Ludmila se brzy začala specializovat na malbu. Studovala na soukromé malířské škole Rudolfa Vejrycha, Státní odborné keramické škole v Praze u profesora Václava Vokálka a následně zakončila svá studia v ateliéru grafiky u profesora T. F. Šimona na AVU v Praze.

Jiřincová měla také vztah k významným osobnostem v uměleckém prostředí. Její prastrýc byl krajinář Ferdinand Engelmüller, a další prastrýc byl divadelní kritik Karel Engelmüller. Tyto rodinné vazby ovlivnily Ludmilin pozitivní vztah k umění a přírodě.

Její malířský projev byl založen na pozorování přírody a detailním záznamu světa kolem ní. Malovala venku křídou na silnici a prohlubovala své umění neustálým kreslením. Ludmila byla významná nejen jako malířka, ale také jako pedagožka. Vedla výtvarné kurzy, a její studentky, Hana Storchová a Olga Vychodilová, samy dosáhly uznání ve světě umění.

Ludmila Jiřincová zemřela 22. ledna 1994 v Praze, ale její umělecké dědictví a přínos české výtvarné scéně žijí dál v dílech jejích žáků a v paměti obdivovatelů.