O DÍLE

Předložené dílo představuje charakteristickou ukázku autorovy poválečné figurální malby, u níž není v katalogu doložen přesný rok vzniku. Práce spadá do linie Pelcových zralých kresebných a malířských studií lidského těla, pro které je příznačná silná expresivní stylizace, robustní tmavé kontury obrysů a osobité rozvíjení odkazu meziválečné avantgardy. Význam tohoto významného představitele české meziválečné karikatury a malby dokládá fakt, že jeho reprezentativní díla jsou klíčovým způsobem zastoupena v největších národních fondech včetně Národní galerie Praha (zdroj: Národní galerie Praha).

PŘÍBĚH

Malíř Antonín Pelc, profesor pražské Akademie výtvarných umění, proslul v meziválečném období jako břitký politický karikaturista úzce spolupracující s protifašistickým tiskem. Kvůli své angažované tvorbě musel v roce 1939 dramaticky uprchnout přes Francii a Maroko do exilu ve Spojených státech amerických, odkud se vrátil až po skončení války (zdroj: Národní galerie Praha). Tento komorní motiv s názvem Sedící akt ilustruje autorův poválečný návrat k čistě malířským a formálním otázkám lidské figury, v nichž se uvolněný kolorit modrého pozadí potkává s dramatickou linkou černé křídy a zrcadlí tak vnitřní vitalitu lidské bytosti osvobozené od válečných traumat.

STAV

Barevná vrstva i samotná kombinovaná technika na papírové podložce jsou celistvé v celé ploše, fixace pigmentů je stabilní. Položka je adjustována pod krycím ochranným sklem. Profilovaný stříbřitý obvodový rám nese zřetelné známky dlouhodobého užívání a je na několika místech povrchově poškozen s patrnými oděrkami a drobnými úbytky hmoty.

Antonín Pelc, též známý pod pseudonymem Antonín Peel, se narodil 16. ledna 1895 v Lišanech u Rakovníka. Byl českým karikaturistou, malířem a ilustrátorem.

Pelc studoval malbu na pražské akademii v letech 1913–1918 v ateliéru Vlaho Bukovace a Maxe Pirnera. Věnoval se volné malířské tvorbě a politické karikatuře, publikoval v různých časopisech, včetně Šibeniček, Práva lidu, Tvorby, Rudého práva, Lidových novin, Kulturní tvorby a Literárních novin. Po začátku druhé světové války emigroval v roce 1939 do Francie a následně do Spojených států, kde pokračoval v tvorbě ilustrací a karikatur, například pro The New York Times.

Po návratu do Prahy po skončení války vstoupil do KSČ a jeho dílo se stalo nositelem komunistické ideologie. V pozdějších letech se věnoval zejména malbě, která byla ovlivněna pozdním kubismem. Pelc také působil jako profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a později na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1963 obdržel titul národní umělec a byl laureátem státní ceny (1951) a nositelem Řádu práce. V letech 1934–1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes.

Jeho dílo zahrnuje volnou malířskou tvorbu, politické karikatury, ilustrace pro různé časopisy a knihy. Pelc byl ovlivněn lyrickým kubismem a novou věcností. Jeho raná díla jsou považována za nejvýše ceněná, zatímco dílo z 50. let ztratilo spontaneitu a stalo se nositelem komunistické ideologie. Ilustroval mnoho knih, především beletrie.

Zemřel 24. března 1967 v Praze.