Akvarel na papíru adjustovaném na silnější kartonové podložce. Značeno vlevo dole tužkou "Otto Peters Graz .97", vpravo barvou "Graz Waldhaus". 30,5x21 cm. Je-li možné číslo 97, uvedené vlevo, považovat za poslední dvoučíslí letopočtu, pak je drobný akvarel vzácně zachovalým dokladem malířského nadání teprve patnáctiletého chlapce, který právě v tomto roce získal možnost, díky přispění nadace manželů Hlávkových, rozvíjet svůj nepopiratelný talent na pražské Umělecko-průmyslové škole. Lze předpokládat, že na přijetí se pilně připravoval a malbou v terénu (zde v okolí Štýrského Hradce) zdokonaloval svůj výtvarný projev. Otto Peters se narodil v panském dvoře v Dolcích, navštěvoval obecnou školu v Horšicích. Po předčasné otcově smrti se matka Filoména odstěhovala s pěti dětmi do Klatov. Otto zde studoval reálné gymnázium. Díky finanční podpoře Nadace Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových přešel v roce 1897 z kvarty na Umělecko-průmyslovou školu v Praze. Jeho profesory byli Jakub Schikaneder, Felix Jenewein a Emanuel Krescenc Liška. Po roce 1948 jako představitel „buržoazního realismu“ upadl v nemilost, dožíval v nedůstojných podmínkách s sni místo jeho hrobu není známo. Vynikající školení jehož se mu dostalo spolu s nepopiratelným nadáním z něj udělalo prominentního portrétistu období První republiky. Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Ze stylového hlediska pokračoval v tradici akademismu a salonní malby 19. století. Pro svou schopnost vystihnout charakteristiku portrétované osobnosti a podtrhnout její kladné rysy patřil ve své době vedle Vratislava Nechleby k nejvyhledávanějším portrétistům. Portrétoval dvakrát T.G. Masaryka (pro Obrazárnu Pražského hradu a pro rektorát Karlovy Univerzity), Karla Kramáře a jeho manželku, Antonína Švehlu, Edvarda Beneše, arcibiskupa Bedřicha Schwarzenberga (pro Arcibiskupský palác), generála Rudolfa Medka, Františka Soukupa a další představitele politického a společenského života.