![[object Object]](https://cdn.livebid.cz/authors/5889.jpg?v=2)
About
Bromostříbrná fotografie na matném papíře, původní autorská zvětšenina 33,5x30 cm. Verso značeno autorským razítkem, tužkou, cizí rukou, jméno autorky, název díla a datace. Rukou autorky název díla.
Verso stopy po adjustaci. Ohnuté rohy fotografie, zlomy v obrazové ploše.
Publ.: Jiří Pátek, Dagmar Hochová z cyklu Děti, PositiF 2024, s. 58. Josef Mucha, Helena Musilová, Fotogenie identity, Pražský dům fotografie a Kant, Praha 2006, s. 316. Dagmar Hochová, Deset, dvacet, třicet, už jdu! Dagmar Hochová, Fraktál a Měsíc ve dne, České Budějovice 2009, s. 36. Antonín Dufek, Jiří Pátek, Petra Trnková, V plném spektru, Fotografie 1841 - 2005 ze sbírky Moravské galerie v Brně. Moravská galerie v Brně a KANT, Brno a Praha 2011, s. 322. Jiří Pátek, Dagmar Hochová, Moravská galerie v Brně a PositiF, Brno a Praha 2024, s. 58.
Srov.: sbírky Moravské galerie v Brně, inv. č. MG 10122.
Fotografie použita na plakátě k výstavě Dagmar Hochové v Podlipanském muzeu v Českém Brodě 1977.
Česká dokumentární, reportážní a portrétní fotografka. V letech 1942-1943 studovala na Státní grafické škole v Praze u J. Funkeho a J. Ehma, studium dokončila po válce (1945-1946). Poté pracovala jako reklamní fotografka a začala studovat FAMU u prof. K. Plicky, roku 1953 absolvovala obor filmová fotografie. Již od dob studií pracovala pro časopisy (Vlasta, Literární noviny) a nakladatelství Albatros. Zaměřila se především na téma člověka, podrobně se věnovala dětem, na nichž ji zajímala jejich bezprostřednost coby jediná svoboda v naší zemi za tehdejšího režimu. Další z jejích stěžejních témat představovali staří lidé. Od roku 1961 vytvářela také soubory ze zahraničních cest, počínaje stipendiem do Vietnamu (1961). Portrétovala řadu českých umělců a spisovatelů (Vaculík, Váchal, Reynek, Havel…) a zachycovala důležité události československých poválečných dějin (např. srpen 1968, smrt a pohřeb J. Palacha, revoluci 1989). Vystavovat mohla až od 90. let. V roce 2000 byla za svou tvorbu oceněna medailí Za zásluhy.
Author
Dagmar Hochová, narozená 10. března 1926 v Praze, byla významnou českou dokumentární, portrétní a reportážní fotografkou. Studovala na Státní grafické škole v Praze v letech 1942–1943, kde měla příležitost učit se od renomovaných osobností jako Jaromír Funke a Josef Ehm. Po krátkém válečném přerušení dokončila školu v ročníku 1945/1946.
Po studiích se věnovala práci v laboratořích firem Illek a Paul, specializovaných na reklamní fotografii. Následně se stala jednou z prvních studentek profesora Karla Plicky na nově založené Filmové akademii múzických umění, kde absolvovala obor filmová fotografie v roce 1953.
Dagmar Hochová se věnovala reportážní a dokumentární fotografii, a její práce se vymykala dobové tvorbě. Proslavila se cykly fotografií, jako jsou Děti, Síla věku, Dvojice, Svátky a slavnosti. Její fotografický přístup spočíval v odmítání tradičních kompozičních pravidel a aranžování scén. Vždy dávala přednost síle výpovědi o člověku a podřizovala tomu všechny aspekty své tvorby.
Dagmar Hochová získala uznání za svou schopnost porozumět dětem a chápat je jako partnery, ne pouze jako objekty sentimentu. Její fotografie často zachycovaly životní okamžiky malých a přehlížených lidí, ať už šlo o děti, staré lidi nebo jeptišky. Byla známá tím, že se vždy přibližovala místům, kde se něco dělo, a zachycovala autentické a neumělé momenty.
Zásadním dílem v její kariéře byl snímek "Proti zdi" z roku 1960, který zachycoval dvě děti, jak s vervou skáčou proti oprýskané stěně. Tento snímek ilustroval nespoutanou snahu překonat překážky, i když bylo zřejmé, že tak mohou jen poškodit své boty.
V posledních letech svého života se Dagmar Hochová soustředila na bilancování svého rozsáhlého díla. Vydala knižní rekapitulace svého fotografického díla, které obsahovaly trilogii "Deset, dvacet, třicet, už jdu", "Čas oponou trhl" a "Síla věku".
Dagmar Hochová zemřela 16. dubna 2012 v Praze ve věku 86 let. Její fotografické dědictví zahrnuje rozsáhlou sbírku, která zachycuje autentičnost lidského života a ukazuje odvahu odmítnout ustálené konvence ve prospěch silné výpovědi.
