Karel Hájek se narodil 22. ledna 1900 v Lásenicích. Vyučil se kovářem v Nové Bystřici na Českomoravské vrchovině. Po vyučení narukoval na vojnu, z italské fronty se vrátil tři dny před vyhlášením republiky a záhy natrvalo přesídlil do Prahy, kde nejprve pracoval jako kovodělník a poté jako řidič tramvaje. Fotografovat začal kolem roku 1920, zpočátku své příbuzné, následně také dění v pražských ulicích z pohledu tramvajáka. Po vítězství ve fotosoutěži časopisu Pestrý týden se mu otevřely nové možnosti, nakoupil lepší fotovybavení a jeho snímky začaly pronikat na stránky novin a časopisů. Roku 1932 se stal členem Svazu československých reportérů a dostal nabídku stát se fotoreportérem novin a časopisů nakladatelství Melantrich. Ačkoliv byl fotografický samouk, stal se jedním z nejvýraznějších propagátorů fotografické reportáže v Čechách. Fotograficky zpracovával mnoho různých témat od sportu po politiku. Při práci mu asistoval tehdy začínající fotograf Zdeněk Tmej.

Karel Hájek fotografoval československé prezidenty T. G. Masaryka, Emila Háchu, Klementa Gottwalda a Edvarda Beneše. Roku 1933 vznikla jedna z jeho nejznámějších fotografií po důlním neštěstí – Zachráněný z dolu Nelson. Působivé jsou také jeho reportáže z centra dění během vstupu německých okupačních vojsk v březnu 1939. V období druhé světové války fotografoval každodenní život v protektorátu, následně i Norimberský proces. Kromě reportáží též fotografoval zvířata ve volné přírodě. Jeho celoživotní dílo čítající asi 80 000 negativů mu bylo roku 1950 zabaveno orgány Ministerstva vnitra. Část archivu se později ztratila. Roku 1966 byl jmenován zasloužilým umělcem. Během oslav stého výročí Hájkova narození byla na jeho rodném domě v Lásenicích odhalena pamětní deska. Karel Hájek zemřel 31. března 1978 v Praze.