Basic info
| rok díla | 1964 |
About
Bromostříbrná fotografie na lesklém papíře, původní autorská zvětšenina, 30,2x40 cm. Verso tužkou jméno autorky rukou Antonína Dufka.
Fotografie v pravé části diagonálně přehnuta.
Provenience: z pozůstalosti PhDr. Antonína Dufka.
Další exemplář: Sbírky Moravské galerie v Brně, inv. č. MG 7635.
Běla Kolářová - česká výtvarnice a fotografka. Vystudovala obchodní školu, pracovat začala v knihkupeckém a tiskařském družstvu Mladé proudy (pozd. Dílo). Fotografovat začala po odchodu ze zaměstnání v souvislosti s onemocněním tuberkulózou (1956). Od zač. 60. let zkoušela i jiné výtvarné techniky, jako např. přímou práci s fotografickým papírem, koláže či asambláže. Poprvé vystavovala v roce 1962 v Mánesu, r. 1964 pak se skupinou Křižovatka, kterou spoluzaložila (1963). 1. samostatnou výstavu měla v roce 1966 v Galerii na Karlově náměstí. V té době jako jediná v české fotografii reflektovala nejaktuálnější tendence oboru. Její fotogramy a luminografy představují specifickou verzi op-artu, fotografované asambláže reagují na pop-art a lettrismus. Dílo jejího manžela J. Koláře pak reflektuje tzv. derealizovanými portréty. V období normalizace však nesměli vystavovat ani publikovat, od r. 1979 žili v zahraničí, nejprve na ročním stipendiu v záp. Berlíně a poté v Paříži, vrátili se až v roce 1999.
Author
Běla Kolářová, rozená Helclová, zanechala v českém uměleckém dění výraznou stopu jako fotografka a výtvarná umělkyně. Narodila se 24. března 1923 v Terezíně a její tvůrčí cesta se rozvíjela v průběhu turbulentního 20. století. Její výtvarná dráha nebyla jen o uměleckém projevu, ale i o vzájemné spolupráci a vazbě na významné postavy českého uměleckého světa.
Jako partnerka Jiřího Koláře, který byl rovněž význačným umělcem, se mnohdy ocitla ve stínu jeho veřejného úspěchu. Jejich spojení nebylo pouze osobní, ale také umělecké. Dlouhá léta společně tvořili a navzájem se obohacovali, čímž vytvářeli unikátní umělecký dialog.
Po absolvování studia na obchodní škole v roce 1941 a zaměstnání v knihkupeckém a tiskařském družstvu Mladé proudy se ocitla v Baťových závodech ve Zlíně. Zde se setkala s Jiřím Kolářem, který měl zásadní vliv na její další životní směřování. Jejich manželství poskytlo zázemí pro vzájemnou tvůrčí spolupráci, přičemž Běla se postupně obrátila k různým formám uměleckého vyjádření, včetně fotografie, lepených koláží a asambláží.
První veřejnou výstavou se představila v roce 1962 v pražském Mánesu. V dalších letech se její tvorba rozrůstala a zahrnovala různé experimentální postupy. Spoluzaložila skupinu Křižovatka, která se stala platformou pro prezentaci jejího a dalších uměleckých směrů. Nicméně normalizační období po roce 1968 znamenalo ztížené podmínky pro tvůrčí působení.
Po podpisu Charty 77 a následném komplikovaném vývoji v Československu se Běla Kolářová spolu s manželem rozhodla opustit vlast a usadit se v Paříži. Teprve po listopadu 1989 se mohla vrátit do České republiky, kde pokračovala v tvůrčí práci.
Její umělecký odkaz je mimořádně ceněn pro jeho inovativnost a přínos k rozvoji uměleckých směrů jako neokonstruktivismus a minimalismus. Její experimentální postupy a osobitý pohled na svět jí zajistily domácí i mezinárodní uznání. Běla Kolářová zemřela 12. dubna 2010 v Praze, ale její umělecké dědictví stále pokračuje v inspiraci dalších generací umělců a diváků.



![[object Object]](https://cdn.livebid.cz/authors/8072.jpg?v=2)
