Bohumil Eliáš, narozen 2. září 1937 v Nasobůrkách, byl významný český sklářský výtvarník, sochař, malíř a grafik. Studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě v letech 1954–1957 a poté na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru monumentální malby a skla u profesora Josefa Kaplického v letech 1957–1963.

Eliáš zanechal bohaté dědictví v oblasti českého a světového ateliérového skla 20. století. Jeho tvorba se vyznačuje mnohotvárným a originálním výrazem. Kromě sklářských prací se věnoval i malbě, sochařství, a grafice. Jeho malířský rukopis byl expresivní a barevně výrazný, s nádechem magického surrealismu.

Eliáš byl také členem spolku výtvarných umělců Mánes a skupiny Rubikon. Pracoval nejen s tradičními sklářskými technikami, ale inovoval také ve spojení malby a skla. Vytvořil například originální návrh nových skleněných oken pro gotický kostel Panny Marie v Dobrši.

Jeho umělecká dráha zahrnuje práce v různých médiích, včetně malby na plátno, skleněných plastik, architektonických realizací a sochařských děl z bronzu a žuly. Jeho tvorba je známá svou pestrou barevností a různorodým výtvarným vyjádřením. Zemřel v roce 2005 v Praze, ale jeho umělecký odkaz pokračuje ve světě českého výtvarného umění.