Josef Vohrabal, narozen v roce 1908, byl významnou osobností brněnské výtvarné scény druhé poloviny 20. století. Narodil se v roce 1908 a jeho umělecká kariéra na poli malby, hudby a keramiky zahrnovala širokou škálu aktivit. Přestože se na výtvarné scéně objevil až na přelomu 50. a 60. let, brzy se stal klíčovým hráčem s výrazným vlivem. V průběhu druhé poloviny 60. let se figura z Vohrabalových děl čím dál více vytrácí.

V 70. letech prošla Vohrabalova tvorba poměrně velkou formální změnou – autor začal na základě inspirace J. Kubíčka používat enkaustiku. Touto technikou již tvořil především abstraktní kompozice bizarních nepravidelných tvarů s měkkou modelací, převážně sytých barevných odstínů. V centru jeho zájmu byli v té době především hudebníci, popřípadě tanečníci. Sám autor byl muzikálně zaměřen. Hudba a pohyb se tak přirozeně přenesli i do jeho díla výtvarného. Vohrabalovy práce mohou mnohdy svým rytmem a ladností připomínat i díla představitelů orfismu (Roberta Delaunaye). I když v barevnosti jsou Vohrabalovi práce tlumenější a temnější, technika enkaustiky nechává křivky tvarů v jakémsi mlhavém oparu. Plošné barevné segmenty v důmyslné rytmizaci, tak vyvolávají navzdory svému přesnému umístění dojem pohybu v nehlubokém prostoru.

Zemřel v roce 1994.