Jozef Jankovič byl významný slovenský sochař, malíř a grafik. Narodil se 8. listopadu 1937 v Bratislavě. Během období normalizace žil de facto ve vnitřní emigraci, i když fyzicky na Slovensku. Po sametové revoluci se krátce angažoval v politice a byl poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění.

Jankovič studoval uměleckou školu v Bratislavě v letech 1952–1956 a poté pokračoval na Vysoké škole výtvarného umění, kde dokončil studia v roce 1962. Stal se významnou postavou ve slovenském sochařství a jeho tvorba reflektovala syntézy pop-artu, nového sochařství a nového realismu.

V průběhu šedesátých let dosáhl velkých úspěchů v mezinárodním měřítku a byl oceněn po celé Evropě. Nicméně, po nástupu normalizace narazilo jeho angažované umění na nepřízeň komunistických autorit, což vedlo k pozastavení jeho členství ve Svazu slovenských výtvarných umělců v roce 1972. To znamenalo, že nemohl vystavovat a jeho díla byla vyřazena z veřejných sbírek.

Po sametové revoluci začal učit na Vysoké škole výtvarného umění v Bratislavě a stal se jejím prvním porevolučním rektorem od roku 1990. Jankovič je považován za jednu z nejvýznamnějších postav poválečného slovenského umění.

Jeho dílo zahrnovalo téměř všechna média výtvarného umění, včetně sochy, reliéfu, kresby, koláže, grafiky, šperků a spolupráce s architekturou a grafickým designem. Jeho ikonografický model, deformovaná socha s charakteristickými končetinami, se stala paradigmatickým prvkem slovenského sochařství.

Jankovič se nejen věnoval tradičním médiím, ale od sedmdesátých let se také začal zabývat pracemi z papíru, včetně počítačové grafiky a koláží. Jeho tvorba reflektovala jeho individuální pohled na lidskou existenci, dramata a totalitní moc v různých formách.

Zemřel 6. června 2017 v Bratislavě.