Ivan Olbracht, vlastním jménem Kamil Zeman, se narodil 6. ledna 1882 v Semilech jako syn spisovatele a advokáta Antala Staška. 

Studoval na gymnáziu ve Dvoře Králové a poté práva a filozofii v Berlíně a Praze, studia však nedokončil a od mládí se věnoval žurnalistice. Působil jako redaktor sociálně demokratických Dělnických listů ve Vídni a později pražského Práva lidu, od roku 1921 byl členem KSČ a redaktorem Rudého práva; za radikální politické názory byl dvakrát vězněn a v roce 1929 byl ze strany na čas vyloučen kvůli podpisu Manifestu sedmi. 

V letech 1931–1936 opakovaně pobýval na Podkarpatské Rusi, kde v Koločavě sbíral materiál ke svým nejvýznamnějším dílům a založil komitét na pomoc místnímu obyvatelstvu. Jeho tvorbu charakterizuje silný sociální apel a zájem o osudy lidí na okraji společnosti – od raných povídek O zlých samotářích přes psychologický román Podivné přátelství herce Jesenia až po vrcholná díla Nikola Šuhaj loupežník (1933), za nějž obdržel Státní cenu za literaturu, a povídkový soubor s židovskou tematikou Golet v údolí (1937). V roce 1947 byl jmenován národním umělcem. 

Zemřel 30. prosince 1952 v Praze. Byl znám jako prozaik, publicista a překladatel a je považován za jednoho z nejvýznamnějších českých spisovatelů 20. století.