Jiří Krejčí se narodil 1. prosince 1899 v Praze do rodiny významného českotřebovského rodáka Františka V. Krejčího. Během každých prázdnin navštěvoval Českou Třebovou, kde maloval pod vlivem svého dědečka Františka Vostárka, strojmistra státních drah. Jako žák profesora Maxe Švabinského na Akademii výtvarných umění v Praze (1919–1925) se stal součástí generace umělců jako Jan Bauch, Vojtěch Tittelbach, Cyril Bouda, Miloslav Holý a Vladimír Sychra, s nimiž sdílel mnohé výtvarné názory. Přestože se nejprve sklání kubismu, později nachází větší soulad s poetismem, který lépe vyhovuje jeho citům a fantazii. Od počátku projevuje lásku k přírodě, volným krajinám a tichým lesním zákoutím, kde dokáže zachytit neopakovatelnou atmosféru okamžiku.

V kontrastu k přírodním motivům projevuje Krejčí zájem o městská témata, reagujíc na sociální vlnu v umění ve třicátých letech. Téma ulice jako symbolu moderní doby jej provázelo i v pozdějších letech. Byl členem Skupiny výtvarných umělců v Brně a následně členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Krejčí nebyl pouze malířem, ale také sochařem a výtvarným kritikem. Napsal menší monografie o Václavu Špálovi (1947) a Josefu Mánesovi (1949) a knihu s názvem "Hovory o obrazech" (1948).

Jiří Krejčí byl také uznávaným fotografem. Jeho obrazy jsou součástí sbírek Národní galerie v Praze, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem a dalších veřejných i soukromých sbírek v České republice. Zemřel 8. června 1977, a jeho dcera Hedvika, narozená 4. ledna 1947 v Praze, následovala ve stopách svého otce a stala se výtvarnicí.