Josef Hubáček, narozen 2. prosince 1899 v Praze, byl významný český akademický malíř a žák krajinářské speciálky profesora Otakara Nejedlého.

Pocházel z dělnické rodiny, která však byla postižena předčasnými úmrtími obou rodičů. Matka zemřela v roce 1915 a otec, železniční dělník, o rok později v roce 1916. Hubáček se stal vynikajícím gymnaziálním studentem a v roce 1917 byl odveden na italskou frontu. Po návratu pracoval krátce jako bankovní úředník. V letech 1920–1922 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesora A. Hofbauera. Následně v letech 1922–1926 pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění v Praze. První návštěva Německé Rybné s Janem Slavíčkem a malování obrazů v Liticích v létě 1926 měly rozhodující vliv na jeho umělecký vývoj.

Josef Hubáček pravidelně cestoval do Francie a na Korsiku, kde vytvářel své obrazy. Byl přijat do Spolku výtvarných umělců Mánes a vystavoval jak v Československu, tak v zahraničí. Jeho tvorba byla ovlivněna umělci jako Camille Corot, Paul Cézanne, Gustave Courbet a André Derain.

V zimních měsících opakovaně navštěvoval Korsiku, kde zajišťoval ubytování pro žáky krajinářské speciálky profesora Nejedlého. Hubáček zemřel předčasně ve věku třiceti jedna let na bakteriální zánět nitroblány srdeční ve Vinohradské nemocnici v Praze.

Jeho dílo zahrnuje syntetický přístup k malbě, který nelze jednoznačně zařadit do jednoho směru. Hubáček experimentoval s různými styly, odrazující se od doby a předstírané modernosti. Jeho pozdější obrazy, jako "Úvoz" (1930) a "Cap Ferrat" (1931), představují završení jeho uměleckého hledání. Kritici vyzdvihli jeho snahu přiblížit se klasické krajinomalbě a odolat pověře modernosti.

Zemřel 10. října 1931. Významnou posmrtnou výstavu uspořádal Spolek výtvarných umělců Mánes v roce 1932. Profesor Otakar Nejedlý a přítel Jan Slavíček napsali vzpomínky na Josefa Hubáčka, které byly publikovány v českém tisku.