Josef Váchal se narodil 23. září 1884 v Milavčích a zemřel 10. května 1969 ve Studeňanech. Do Prahy se přestěhoval v roce 1898, kde se učil u renomovaného knihaře Jindřicha Waitzmannovi a absolvoval průmyslovou školu pokračovací. V roce 1902 se stal vyškoleným knihvazačem. V roce 1904 pracoval krátce v Bělé pod Bezdězem, ale brzy se vrátil zpět do Prahy, kde byl přijat do krajinářské školy Aloise Kalvody. V dalších letech také navštěvoval malířskou školu Rudolfa Béma a studoval leptání u Antonína Herverta. Většinu svého umění pak tvořil jako samouk.

Váchalova tvorba byla ovlivněna směsí expresionismu, symbolismu, naturalismu a secese. Přestože měl svůj vlastní jedinečný styl, jeho umělecké vyjádření nebylo striktně vymezeno žádným konkrétním směrem. Mezi hlavní rysy jeho díla patřily mystické dřevoryty, snové vize a hluboký vztah k přírodě. V určitém období svého života byl inspirován okultismem, což se odrazilo i v jeho díle.

Kromě vizuálního umění byl Váchal také spisovatelem, básníkem a filozofem. Byl jedním ze zakladatelů umělecké skupiny Sursum a také se podílel na vzniku revue Veraikon. Jeho kariéra byla nejaktivnější během období první republiky, zatímco za komunistického režimu se potýkal s existenčními problémy.