Lev Šimák, narozený 3. března 1896 ve Všestudech, byl významný český malíř, grafik a publicista.

Během první světové války sloužil v Haliči. V letech 1919–1927 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Pirnera, Obrovského, Thieleho a v oblasti grafiky u Brömse. Šimák hledal své vlastní vyjádření v ovlivnění expresionismu, fauvismu a kubismu. Zároveň obdivoval české gotické malířství a lidové umění. Celý život byl ovlivněn realistickou tradicí Mikoláše Alše a Karla Purkyně.

Šimák se věnoval především krajinomalbě, inspiroval se jak v zahraničí, tak v Čechách na Šumavě a ve Středohoří. Sociální motivy a každodenní život venkova byly též důležitými tématy jeho díla. Po vstupu do Komunistické strany Československa (KSČ) a návštěvě Sovětského svazu v roce 1935 získala tato témata další rozměr. Jeho dílo nabralo na významu v době druhé světové války a bezprostředně po osvobození.

Lev Šimák byl od roku 1927 členem Umělecké besedy a od roku 1945 SČUG Hollar. V komunistickém Československu bylo jeho dílo vysoko ceněno, a byl mu udělen i nejvyšší státní ocenění pro umělce – čestný titul národní umělec.

Jeho výtvarné dílo zahrnuje oleje krajin a figurálních motivů, akvarely a také grafiku. Grafika byla často používána jako přípravná technika pro malbu. Mezi jeho významná díla patří cyklus litografií nazvaný "Indiáni," který vytvořil ještě během studentských let. Nejvíce ceněno je jeho dílo předválečné období.

Zemřel 19. října 1989 v Praze.