MARTINA HOZOVÁ (*1971 v Hradci Králové) studovala v letech 1985–1989 na Střední uměleckoprůmyslové škole sochařské a kamenické v Hořicích a v letech 1989–1995 na Akademii výtvarných umění v Praze (ateliér sochařství, Karel Nepraš); v roce 1993 uskutečnila stáž na Staatliche Akademie der Bildenden Künste ve Stuttgartu. V letech 2006–2008 absolvovala postgraduální studium na pražské AVU (restaurátorský ateliér, Petr Siegel). Od roku 2012 pedagogicky působí na SUPŠSK v Hořicích (obor restaurování). Výběr ze samostatných výstav: Connecting people, Galerie AMB, Hradec Králové, 2011; Evoluce, Galerie Gambit, Praha, 2014; On-line Age, Fons, Pardubice, 2017; Wired World, Galerie plastik, Hořice, 2018; Šly panenky silnicí, Galerie Škroupovka, Hradec Králové, 2023; Dlouhohrající děcka, Galerie B. Borovského, Hradec Králové, 2025. Je autorkou několika sochařských realizací, např.: Vějíř Žofie Chotkové v podobě Fontány (1. místo soutěže, 2014), u Písecké brány na Praze 6, 2019; výklenková kaple sv. Františka, Liberec-Ruprechtice, 2025. Je členkou Spolku mezinárodního sochařského sympozia v Hořicích. Věnuje se i restaurování a vytváření autorských kopií.

O autorské tvorbě Martiny Hozové  - M. Hozová je sochařka figurální, která pracuje s tradičními tématy sochařství - postavou, hlavou a reliéfem. S dědictvím tradice a výzvami současnosti se vyrovnává skrze grotesku, humor, ale i kritiku a k tomu využívá instalatérské, industriální a v poslední etapě hlavně IT materiály, které nás obklopují. Stávají se součástí soch přímo, nebo skrze otisky. S vtipem sobě vlastním se pouští do hlav obmotaných kabelem, do stylizací pankáčů a bust tetovaných vodícími dráty, konektory, napájecími a propojovací kabely, trafy a paralelními porty. Aktuálním tématem po cyklech barokních moralit, Evoluce a Dystopie jsou různé aspekty komunikace, které s elektronikou, vodícími dráty a Matrixem úzce souvisí. Spojuje tak svět starých a nových mýtů. 
(Text M. Vítková, historička umění)