Pavel Kohout se narodil 20. července 1928 v Praze. V roce 1947 maturoval na reálném gymnáziu a poté začal pracovat v mládežnické redakci Československého rozhlasu. Na konci 40. let spoluzaložil Soubor Julia Fučíka a působil jako kulturní atašé v Moskvě. V roce 1952 dokončil studium estetiky a divadelní vědy na Univerzitě Karlově.

Kohout byl původně přesvědčeným komunistou a jeho umělecká dráha začala tvorbou budovatelské poezie a dramat. Později se přikláněl k reformním komunistům a během pražského jara v roce 1968 se stal jednou z jeho výrazných osobností. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy byl z KSČ i ze Svazu československých spisovatelů vyloučen.

V 70. letech se stal jedním ze zakladatelů Charty 77 a byl za to šikanován Státní bezpečností. V roce 1978 mu bylo umožněno vycestovat do Rakouska, kde mu byl návrat znemožněn a byl zbaven československého občanství. Usadil se ve Vídni, kde v roce 1980 získal rakouské občanství. Po Sametové revoluci často navštěvoval Prahu a nyní žije střídavě v Praze a na Sázavě.

Pavel Kohout je známý jako básník, prozaik, dramatik a autor samizdatu. Jeho tvorba prošla výrazným osobnostním vývojem od podpory komunismu k demokratickému antikomunismu.